Na Jizeru vyrážíme poprvé v historii oddílu. Trasu připravil Jéža, jsme zvědaví, jaká bude. V pátek jedeme vlakem z Hlavního nádraží do Turnova, a to s firmou Arriva vlaky – další poprvé této výpravy. Mají trochu jiný systém objednávání skupinových jízdenek a rezervace míst než ČD, ale všechno funguje, jak má. Před turnovským nádražím na nás čeká objednaný autobus, který nás doveze na vodáckou základnu Paraplíčko, kde začínáme plavbu.  Na místě jsme za tmy. Stavíme Tarpy (kvůli covid musí spát každý sám), s baterkami  obhlížíme peřej, na které zítra začneme. Cítíme, že nebude snadná.

Sobota – osm hodin. Budíček, rozcvička v trenýrkách, snídáme, balíme, v devět hodin jsou tu lodě. Skládáme je z vleku, rozdělujeme posádky, vyplouváme. Peřej s námi podle očekávání lehce zacvičila. Úspěšnost splutí asi 75 procent. Voda je dost studená a někteří po ránu dost překvapení, když se v ní znenadání ocitají. Vše jsme fotograficky zdokumentovali, obětaví starší kluci pomohli s vylitím lodí, můžeme pokračovat. Další úseky už budou klidnější. Jizera není příliš upravená pro vodáky, hned v Železném Brodě nás čeká přenášení velkého jezu a  s výjimkou Malé Skály to nebude po celý den jiné. Jedině na Malé Skále jsme si užili sjezd šlajsnou a krátké peřeje pod ní. Počasí na konec května nic moc, teplotně určitě podprůměr a občasné mírné přeháňky. Na dobrovolné koupání to moc není, jsme rádi za chvilky se sluníčkem. Obědváme v Malé Skále, Tkanička s rovery se snaží opravit Tkaničkovu loď, která teče. U plastových lodí se to nestává, ale tahle je záplatovaná a plastová záplata se odlepila. Roveři zkoušejí roztavit různé materiály v naději, že taveninou otvor zakapou. Moc to nejde, naštěstí zatékání do lodi není fatálních rozměrů.

V Dolánkách na jezu na nás čeká náš bývalý člen Hanuš, který teď bydlí v Turnově. Dali jsme mu vědět, v kolik hodin tudy přibližně poplujeme. Ondra jede v singlu, přibírá Hanuše i s pejskem  do lodi a pokračujeme do Turnova. Velký turnovský jez je naštěstí aspoň trošku upravený pro vodáky, lodě se dají pohodlně spustit. Zbývá posledních pár kilometrů. Ještě jeden jez a jsme na místě – na tábořišti Písečák.  K našemu nemilému překvapení zde není pitná voda. Voláme proto Hanušovi,  ten nám ji ochotně přivezl z Turnova. Bylo to lepší řešení než prosit o vodu lidi v blízké vesnici, zvlášť teď v souvislosti s covid.

Večer sedíme u dvou  ohňů (na jeden je  nás moc), večeříme, povídáme. V neděli nás čeká už jen pár kilometrů, končíme  u mostu v Loukově a jdeme asi hodinku do Březiny na vlak. S dvěma přestupy (Boleslav, Nymburk) jsme se úspěšně dopracovali do Prahy.