Letos musíme oželet oblíbenou putovní výpravu. Naše tábořiště v Meziříčí potřebuje údržbu. Výprava bude tedy pracovní. Páteční cesta bez problémů, předpověď počasí nejistá, ale v pátek večer stavíme Tarpy za sucha. To je pozitivní.

V sobotu ráno prší docela dost, ale práce nepočká. Asi ani nemá moc cenu brát si pláštěnku. Řežeme a štípáme dřevo, opravujeme střechu na „jurtě“. Rozdělali jsme velký  oheň, na němž pálíme různé zbytky dřeva a podobně, u toho se chvílemi sušíme. Některé části louky jsou docela rozbahněné.

Před polednem déšť pomalu přestává a je i docela teplo. Jsme rádi. Kdyby pršelo celý den, nebyla by to žádná slast. Práce je docela dost a někdy i úmorná, třeba podávat v řetězu naštípané dřevo do dřevníku. Potřebujeme ho mít ale v suchu připravené, až sem v prosinci pojedeme na Zimní sněm. Může být sníh a my musíme mít čím topit.

S mladšími kluky z velkého oddílu a s vlčaty hrajeme po obědě nejdřív urkany a pak týmové soutěže. Starší kluci a roveři dokončují postupně jednotlivé práce – střechu jurty, natírání boudy. Dodělávají dřevo a ještě ho doplňujeme do dřevníku.

Už od pátečního večera je velkou atrakcí oddílový detektor kovů, který jsme koupili a máme ho poprvé na výpravě. Nadšenci prohledávají louku hned v pátek večer a nálezů je celkem dost. Kde detektor zapípá, kopají polní lopatkou a vyhrabávají většinou stanové kolíky (taky jeden kovový velký hangárový), jedno kladivo a různé kusy železa zrezivělé natolik, že už se nedá poznat, co to vlastně bylo. Jezdíme sem už přes dvacet let a byla tu hromada různých velkých akcí, tak je jasné, že tu sem tam přehlédnuto něco zůstalo.

Večer nás čeká buřtguláš uvařený v kotli pro všechny šéfkuchařem Salámem. Sedíme pak v teple pod novou střechou „jurty“,  střídáme krátké hry a čtení. V devět jdou skoro všichni spát, únava z celého dne je znát.

V neděli je nádherně jako v neděli na kolovce. Typické babí léto, teplo skoro na tričko a kraťasy. Všechna práce je hotová. Dohráváme týmové soutěže, balíme, uklízíme. Po cestě na vlak trháme výborná jablka, velký oddíl jde netradičně přes Třemešnou.

V Táboře u rychlíku do Prahy opět otočené řazení, to už umíme ze Srazu oddílů, všichni běží na nástupišti proti všem, ale klaplo to, i když jsme měli mít původně poslední vagon, takže teď je první a musíme uběhnout nejdelší trasu.