V Chotěboři jsme poprvé. Zima, nečekaně velké množství sněhu. To jsme potřebovali před čtrnácti dny v Desné. Fotíme se v závějích před nádražím a šlapeme do klubovny, kde budeme spát. Nádherná stavba stará zhruba tři roky. Ubytováváme se, po chvíli odpočinku a rozbalování se scházíme v dolní místnosti k vyřešení různých organizačních záležitostí a na hry. Zítra ani v neděli už nebude čas, velký oddíl vyráží ráno směr Chata u rybníka Řeka a sejdeme se až v neděli ve vlaku, kdy k vlčatům velký oddíl přistoupí ve Ždírci.
Hrajeme parlament, někteří starší zůstávají dole ještě po večerce, kecají a hrají na kytaru.
Ráno budíček, rozcvička ve sněhu, velký oddíl balí a jde nakupovat do Penny suroviny na společnou sobotní večeři. Paní pokladní chválí chování kluků, to jsem tedy nečekal, spíš jsem se obával nějakého incidentu typu hromada plechovek sražená z regálu na zem nebo rozbitá sklenice s kompotem.
I tady ve městě jsou všude hromady sněhu a slušné náledí, vypadá to, že celodenní putování velkého oddílu i trasa vlčat budou určitě zábavné a výživné.
Velký oddíl se s nákupem vrací do klubovny, kluci si berou batohy a vyrážejí. Mají před sebou něco přes dvacet kilometrů. Vlčata velký oddíl po chvilce následují. První část trasy je shodná – divoké skalnaté údolí říčky Doubravky. Je to opravdu divočina se strmými skalami, navíc plno sněhu a ledu, zatraceně to klouže, což je zvlášť pro kluky z velkého oddílu, kteří mají na zádech batohy, docela náročné. V některých úsecích cesty jdou těsně nad vodou a musejí se přidržovat řetězů. Po cestě dobývá velký oddíl letošní Krhútskou horu.
Blíží se večer. Vlčata se vrátila do klubovny v Chotěboři, rozvěšují všude své od sněhu mokré oblečení, v dolní místnosti hrají deskové hry, pak na faráře a kostelníka, mrkanou a šly tři opice, Ondra s Nikem zatím v kuchyňce smaží pro všechny řízky. Velký oddíl už je také v chatě a po družinách vaří večeři.
V neděli vstáváme s vlčaty až v devět hodin. Uklízíme klubovnu, stavíme venku sněhovou chýši, jdeme na vlak. Velký oddíl má před sebou asi šest kilometrů do Ždírce. Je pěkná zima, vlak vyhlížíme docela netrpělivě. Má zpoždění. Ve Ždírci přistupuje velký oddíl, kluci jsou pěkně zmrzlí. Přestup na další vlak v Hlinsku, zpoždění stahujeme jen pomalu, máme docela obavu, aby nám v Pardubicích neujela přípoj do Prahy. Zkouším poprosit průvodčího, zda by v tomto směru nemohl něco udělat, třeba kontaktovat výpravčího v Pardubicích, aby rychlík na Prahu odmávnul o pár minut později. Prý napíše SMS dispečerovi. Je to boj o minuty. V Pardubicích přebíháme na další nástupiště, vlak na Prahu zrovna přijíždí. Klaplo to.