Hory bez sněhu alias pozdní jaro v polovině ledna v Jizerkách. Na Zimním sněmu sníh, na Vánoční schůzce odhazujeme sníh před klubovnou lopatou, koncem prosince totální obleva, odjíždíme na hory a sníh nikde. Za celý víkend jsme ho zažili jen v úplně nejvyšších partiích Jizerských hor. Všechny sjezdovky přestaly jezdit už asi deset dní před naším odjezdem. V pátek vyrážíme autobusem od klubovny vlčat. Chatu na Desné jsme takhle v jarním ještě neviděli. Ubydlujeme se, je to tady zase o dost vylepšené, hlavně místo kotle na peletky tepelné čerpadlo, takže maximální pohodlí.
V sobotu jdeme na pěší výlet po hřebenech. Autobusem se necháváme dovézt do Josefova Dolu na parkoviště u vleku. Tady je na sjezdovce malý zbytek umrzlého sněhu. Kloužeme se po něm. Počasí ideální, jen připomíná polovinu dubna. Roveři vyrážejí pod vedením Tintina na svou trasu, velký oddíl jde s Lachtanem, Tkaničkou a Jéžou, vlčata s Milanem, Nánou a Ajaxem. Jdeme přes přehradu Josefův Důl na Kristiánov, Čihadla a podél Soušské přehrady přes Montanii, vzpomínáme, jak na soušské silnici normálně jezdíme na běžkách a jak je na konci silnice u Montanie vždycky hradba ze sněhu.
Velký oddíl postupuje na Jizerskou magistrálu. Vyšlápl si na Jizeru, kde mrzlo a strašně foukalo, takže se dalo jít jen podle zábradlí. Pak pokračuje stejně jako vlčata kolem Souše až do Desné, na soušské silnici jsme se potkali.
Po večeři promítáme Návrat do budoucnosti. Proč? Zkušenější členové jistě vědí.
V neděli prší. Vyrážíme na kratší výšlap na Protrženou přehradu. Prší stále víc, místy déšť přechází ve sněžení. Kolem poledne se vracíme. Ještě že na přehradě byl přístřešek, kde jsme se mohli naobědvat. Teplo a sucho v autobuse jsme uvítali.