Rekordní Vltava – po několika letech vyšel na 8. května prodloužený víkend a tak sjedeme Vltavu z Vyššího brodu až do Boršova. V pátek se dvěma výlukami dorážíme někdy kolem desáté večer do Vyššího Brodu. Kemp Pod hrází je úplně prázdný. Sezóna začne zhruba tak za měsíc. Jedinečná možnost sjet Vltavu, aniž bychom se museli prodírat davy vodáků, zoufale hledat místo v kempech a čekat na každém jezu půlhodinovou frontu, než přijdeme na řadu.
S námi v kempu je jen oddíl Šán, bavili jsme se s nimi už po cestě ve výlukovém autobusu. Lodě přivezli už večer, máme krásnou fotku – skládáme lodě z vleku, na pozadí je osvětlený Vyšebrodský klášter. V sobotu ráno rozcvička, balíme, naloďujeme se. Teplota není nijak tropická, ale neprší a to je základ. Vody teče až dost. První jez Vyšší Brod a zklamání – koryto na sjíždění zřejmě dávají na zimu pryč. Není tu. Místo vodáckého zážitku musíme přenášet. V Herbertově to samé. Koryto je také pryč. Přenesli jsme lodě, šoupáme je pod jezem do vody jednu vedle druhé. Jak už bylo zmíněno, vody je celkem dost a teď se valí do koryta z boku. Než jsme se rozkoukali, opřela se voda do lodí a začala je mlít jednu přes druhou. Zprvu vůbec nechápeme, co se děje a jen zíráme. Nikovi vyrval proud z ruky lano a jeho loď odplouvá kanálem po proudu. Salám stojí ve vodě, proud mu podtrhává nohy, má co dělat, aby se z toho vyhrabal. Papája vyráží s lodí dopředu chytat uplavané pádla. Snad půl hodiny nám trvá, než se na konci herbertovského kanálu dáme trochu do pořádku.
Pokračujeme přes Rožmberk, na nádherné šlajsně pořídil Tranďák sadu profi fotek. Teče to slušně, bez zásadních zaváhání projíždíme Větřní i Papouščí skálu, ve tři odpoledne jsme v Novém Spolí. Neuvěřitelná rychlost. Není důvod nepokračovat dál. Jen pro jistotu doplňujeme pitnou vodu. Proplouváme krumlovské jezy, jen šlajsna pod kostelem několik lodí zradila, ale zase jsme pobavili obecenstvo na mostě. Je před sezónou, za celý den kromě nás a Šánu propluly Krumlovem tak dvě tři party, takže si užíváme od obecenstva plné pozornosti. Kolem páté jsme na tábořišti U Milana. Ujeli jsme čtyřicet kilometrů.
Stavíme Tarpy, jdeme na dřevo, večeříme. Kolem sedmé se rozpršelo. Někdo zalezl do spacáku a spí až do rána, ostatní přečkali déšť u ohně a povídají pak dál. Ze soboty máme slušný náskok, takže v neděli není kam spěchat, čeká nás asi dvacet kilometrů na Dívčí Kámen s jedním jezem ve Zlaté Koruně. Stačí vyjet před jedenáctou. Je docela zima, takže v Koruně se nikomu do blbnutí ve šlajsně moc nechce. Obědváme v Koruně v kempu, nabíráme pitnou vodu, kdyby na Dívčím kameni tábořiště ještě nefungovalo, a pokračujeme v plavbě. Na tábořišti rozbalujeme, jdeme na dřevo docela daleko do lesa. Dohadujeme věci na příští týden, ráno budeme totiž muset vyjet naopak už mezi osmou a půl devátou, abychom zmákli poslední úsek do Boršova k mostu. Pondělí je první den, kdy je opravdu teplo, ale až kolem poledne, kdy už jen čistíme a nakládáme lodě. Celkem jsme ujeli 71 kilometrů.