Letos, na rozdíl od loňských krhútských hor, nás sněhová kalamita neohrožovala. První náznaky sněhu vidíme v Držkově a v Tanvaldu to není o mnoho lepší. Naštěstí je Desná a Polubný přece jenom ještě o trochu výš. Ráno se B skupina běžkařů nechává vyvézt do Polubného (na Jizerku už autobusy nepouštějí), A skupina do polských Jakuszyc. Sjezdaři jedou na Paseky. Sněhu je celkem dost, nemůžeme si stěžovat. A mužstvo si vybralo trasu z Jakuszyc přes Orle, Jizerku a Smědavu na Soušskou silnici a přes sjezdovku na Černé Říčce až k chatě. B mužstvo má skromnější plány – Václavíkova studánka, Knížecí cesta, přes hřbet k Bunkru a na Promenádní, pak přes Kiosek také na Soušskou silnici. Kousek před ní se obě mužstva potkala. Béčko sundává lyže u Montanie, sjíždět na běžkách sjezdovku s vlčaty si netroufáme.
Kolem páté večer jsou všichni v chatě. Vaříme společnou večeři, vlčata hrají hry v jídelně, velký oddíl vyráží na obhlídku okolí a staví sněhové věže. Po desáté jdeme spát.
Ráno jako první startují sjezdaři, chtějí na sjezdovce v Černé Říčce co nejvíc využít dopolední permanentku, která končí ve 13 hodin. Sbalí si, až přijdou ze sjezdovky. Naopak běžkaři nejdřív balí, pak nasedají do autobusu. Tentokrát A mužstvo vystupuje na horním parkovišti v Polubném (na Jizerku opět nepouštějí), Béčko se veze na parkoviště kousek pod Soušskou přehradou. Áčko si dává trasu Václavíkova studánka, Smědava, Soušská silnice, Béčko si vyjede kus po Soušské silnici a pak se zase vrací, víc bychom už nestihli.
Ve třičtvrtě na tři začínáme s vyklízením chaty a nakládáním autobusu, kolem půl čtvrté po závěrečném fotografování vyjíždíme k Praze.