Letos, na rozdíl od loňských krhútských hor, nás sněhová kalamita neohrožovala. První náznaky sněhu vidíme v  Držkově  a v Tanvaldu to není o mnoho lepší. Naštěstí  je Desná a Polubný přece jenom ještě o trochu výš.  Ráno se B skupina běžkařů  nechává  vyvézt do Polubného  (na Jizerku už autobusy nepouštějí),  A skupina do polských Jakuszyc.  Sjezdaři jedou na Paseky.  Sněhu je celkem dost, nemůžeme si stěžovat. A mužstvo si vybralo trasu z Jakuszyc  přes Orle, Jizerku a Smědavu na Soušskou silnici a přes sjezdovku na Černé Říčce až k chatě. B mužstvo má skromnější  plány – Václavíkova studánka, Knížecí cesta, přes hřbet k Bunkru a na Promenádní, pak přes  Kiosek také na Soušskou silnici. Kousek před ní se obě mužstva potkala. Béčko sundává lyže u Montanie, sjíždět na běžkách sjezdovku s vlčaty si netroufáme.

Kolem páté večer jsou všichni v chatě. Vaříme společnou večeři, vlčata hrají hry v jídelně, velký oddíl vyráží na obhlídku okolí a staví sněhové věže. Po desáté jdeme spát.

Ráno jako první startují sjezdaři, chtějí na sjezdovce v Černé Říčce co nejvíc využít dopolední permanentku, která končí ve 13 hodin. Sbalí si, až přijdou ze sjezdovky. Naopak běžkaři nejdřív balí, pak nasedají do autobusu.  Tentokrát  A mužstvo vystupuje na horním parkovišti v Polubném  (na Jizerku opět nepouštějí), Béčko se veze na parkoviště kousek pod Soušskou přehradou. Áčko si dává trasu Václavíkova studánka, Smědava, Soušská silnice, Béčko si vyjede kus po Soušské silnici a pak se zase vrací, víc bychom už nestihli.

Ve třičtvrtě na tři začínáme s vyklízením chaty a nakládáním autobusu, kolem půl čtvrté po závěrečném fotografování vyjíždíme k Praze.