Sešli jsme se v počtu jedenáct hrajících a já jako jednatel a nehrající doprovod. Kalous nás dovedl od metra k budově paintballového centra. Vstupujeme do horního prostoru bývalého protiatomového krytu. V obrovské místnosti je barový pult a několik křesel. Ujímá se nás instruktor. Rozdělujeme se do skupin a dostáváme první úkol: povinně na záchod! Po splnění úkolu sestupujeme do podzemí. Převlékáme se. Lze si půjčit všechno oblečení včetně bot, triček a ponožek. Některá trička už prošla mnoha bitvami. Sem tam některému chybí záda, případně kus rukávu. Jestlipak je po nás vyperou? Procházíme jednotlivé místnosti, některé jsou osvětlené stroboskopem. Po celém bunkru je zvláštní vůně až smrad z rozpláclých kuliček. Zkoušíme pohnout s krytovými dveřmi, prý když s nimi pohneme, máme všichni dneska hru zadarmo. Jde to ale špatně – váží devatenáct tun. Seznamujeme se s technikou střelby, vyslechneme bezpečnostní pokyny, nasazujeme helmy a jdeme do první bitvy. Výzva mikrofonem, hudba, boj. Přichází první zasažení. Sedím v řídící místnosti spolu s instruktorem. Občas k nám proletí zatoulaná kulička. Boj trvá zhruba deset minut. Po krátké pauze se všichni vrací do pole. Síly jsou vyrovnány, střídavě vítězí žlutí i oranžoví (některé rozlišovací vestičky také už pamatují hodně vítězství i proher). Na oblecích přibývá slizu po zásazích, občas něco proprskne i skrz mřížku na helmě a někdo má žlutou tvářičku. V jednom kole zkoušíme hru Na prezidenta (je to Mako), kterého má ochranka dopravit napříč bunkrem k tlačítku sirény. Prezident je neozbrojen, ale chrání se plastovým štítem. Je to ale dost statické, takže se vracíme na další hry k původnímu scénáři. Poslední hra je nikoli na jeden zásah, ale do vystřílením všech kuliček. Někdy to i bolí, při převlékání se například Čert může pochlubit kvalitními stopami po zásazích. Při čištění zbraní jsem to koupil nečekaně do nohy přímo od našeho instruktora. Prý byla v hlavni zaseklá kulička, o které nevěděl. Tvářil jsem se jako že nic, ale modřinu mám ještě teď, a to je čtvrtek.