Vyjíždíme. Jedno kupé obsadili Drobek, Medvěd, Šemík, Býk, Hroch, Kulich., Kalous a Čert. Na objednávku provádějí masení vybraných nováčků. Já jsem po celodenní šichtě rád, že sedím. Jak by to bylo krásné být zase vysokoškolákem a mít v pátek volný den.
Konečně jsme na louce. Před měsícem jsme se v neděli v Josefově brodili sněhem málem po kolena, dnes po sněhu ani památky a nečekané teplo. Fotografie ze sobotního rána připomínají spíš jarní sněm nebo srpnové táboření pro zájemce. Stavba obou týpí jde velmi rychle. Kalous, Čert, Hroch a Býk mají stan, aspoň bude v týpkách víc místa. Rozděláváme v týpkách ohně, nosíme dřevo do zásoby a jdeme spát.
Čonkin s Kapslíkem staví testovací stan, který Čonkin vyfasoval v prodejně i s batohem. Vypadá to na pěkný hlavolam, generálka v klubovně evidentně nepomohla. Ale aspoň ta zpráva o testu nebude nudná. Konec konců, za pár hodin se začne rozednívat a za světla ta stavba půjde určitě mnohem rychleji. Usínám v teple za příjemného plápolání ohně a jsem rád, že netestuju.
Čonkin připravil velmi kvalitní mezidružinovou sněmovní hru – Budování zoologické zahrady. Zahráli jsme v jejím rámci neotřelé etapy, osobně mě zaujaly Ponorky a torpéda.
Večer vaříme jako součást hry polévku a po sněmu čteme, jak si Eskymo Welzl hledal jako příbytek na dalekém severu jeskyni. Je zvláštní, jak zpětně tyto dvě složky programu, zdánlivě úplně odlehlé, spolu souzní.
Tu jsem zapálil svíčku a rozhlížel se, kde vlastně jsem – vypráví Eskymo Welzl o prvních krocích v jeskyni. Tu jsem rozsvítil baterku a pohlédl do ešusu Lišáků, co v něm vlastně je – vyprávím já o sobotním večeru. Věřte mně, nikdy v životě, ačkoliv jsem viděl ledacos, neměl jsem před očima tolik neřádu, jako ho bylo zde. Jeskyně se mně – líbila. Polévka mně – chutnala.
Sněm probíhá, podobně jako na jaře, na sněmovišti. Je to dobrý nápad. Představují se nováčci, Radek se vrací krátkým komentářem k Cintře, rozdává se bodování a čte se součet od začátku září, je vyhodnocen nejlepší kronikář za období (Havran) a do černého pytlíku slavnostně vhozen první člověk (Veverka). Čonkin předává odměny za vybudovanou zoologickou zahradu: vítězové si mohou vybrat mezi kokosovým ořechem (vnitřní obsah je jasný) a konzervou zbavenou etikety ( ta slibuje milé nebo nemilé překvapení – otázka zní: /Co čekat od Čonkina?/).
Sobotní noc je o trošku chladnější. Asi dvakrát se budím a přikládám na oheň, abych pak v teplíčku od plápolající vatry blaženě usnul. Ráno padají obrovské sněhové vločky, ale za chvíli je po všem. Zatímco sobotní rozcvička byla povinná, před nedělní se lze zachránit hádankami z Chlístoru. Účastníků je ale i tak celkem dost. Balíme, bouráme týpka, po cestě na vlak se rozpršelo.