Vlak do Turnova je celkem prázdný a je tu i teplíčko. Konečně si po celodenní šichtě můžu na chvíli sednout. Nováčci se seznamují s jedním trampem v širáku, bývalým skautem z Litoměřic, který teď studuje v Praze. Kdysi jsme u nich v klubovně spali, byla to taky výprava na Krhútskou horu ? Radobýl. Po deváté hodině přijíždíme na turnovské nádraží. Očekává nás Hanuš. Ve svém veselém kloboučku a kabátu nápadně připomínajícím baloňák lidových milicí je nenapodobitelný. Zřejmě ze sebe chce vytvořit rázovitou postavičku Turnova. Nevím, jestli bych sebral k podobnému stylu oblékání odvahu. Středisko volného času Žlutá ponorka nabízí komfortní ubytování, jen z těch matrací se občas trochu práší, nic pro alergiky. Spíme ve dvou místnostech, v místnosti mladších kluků se koná večerní maso.
Ráno musíme vstát už v půl osmé, za hodinku vyrážíme na vlak. Zrovna když jsme v Liberci vyšli před nádražní budovu, míjí nás autobus Student Agency, v němž sedí Honzina s Honzou a Nánou. Přesedáme na tramvaj a hle, vůz má číslo 76. To je znamení! Na úpatí Ještědu není po sněhu příliš památek. Rybka nás vede nejkratší cestou k lanovce. Zde zanecháváme Maxe a Maka, který má zraněnou nohu, takže by se po svých asi na vrchol nedopajdal. Nabízím záměnu odpolední návštěvy Babylonu za koupel v místní vodní nádrži, ale nezískal jsem na svou stranu potřebnou nadpoloviční většinu, a tak se vracíme k původní variantě.
Stoupáme lesem přímo podle uměle zasněžené sjezdovky nejkratším směrem vzhůru. Je to docela krpál, letošní Krhútská hora je opravdu hodnotná. Čonkin a Kapslík vyprávějí zážitky ze zdravotnického kurzu a vysvětlují, jak provádět celkovou prohlídku. Komentujeme styl jízdy lyžařů, kteří sviští kousek od nás. My však kráčíme po jehličí jen občas pokrytém ledem. Na druhé straně sjezdovky vidíme lyžařský můstek. Dva dny po naší návštěvě se u něj zřítil kus svahu, ale šli jsme přece docela dost daleko a rozhodně si nejsem ničeho vědom. Ze silnice kus pod vrcholem startujeme závěrečný běh. Tady už je souvislá vrstva sněhu. Kapslík s Radkem pískají a kolem procházející lidé zbystřili pozornost: ?Hele, tady je nějakej závod!/ Horu dobyl Havran, pojmenoval ji Mont Hevy.
Nahoře to slušně fouká. Je až překvapující, jak velký je rozdíl: pod námi město ozářené sluncem, bez kousku sněhu, tady náledí a vítr. Rádi se usazujeme v čekárně u lanovky.
Fotografujeme se. Jedeme lanovkou dolů. Radkovi podle fotografie (srovnej foto z akce v rubrice Fotogalerie) stojí v lanovce vlasy. Pokládám to za elektrostatický jev, ale je to křoví ve stráni (poděkování za upozornění na tento fakt patří Čonkinovi).
Pokračujeme do Babylonu, tentokrát tramvají s číslem 81. Jdeme do bazénu. Dali nám společnou šatnu, což je naše jediná záchrana. Jinak si nedokážu představit, jak bychom se dokázali převléknout, zamknout skřínky atd.. Vzpomínám na všechny příhody z různých bazénů, kdysi jsem např. místo družinovky byl s Lišáky plavat v Podolí, a když jsme už byli převlečení, vzpomněl si jeden z mladších kluků, že nechal batůžek s věcmi položený u pokladny. Tehdejší rádce Tkanička musel vyběhnout v plavkách do vstupní haly a batůžek přinést. Tentokrát pouze někteří nováčci zaměnili společnou šatnu za převlékárnu a věci nechali tam. Vůbec jim nepřišlo divné, že nikdo jiný tam věci nenechal a navíc že ta převlékárna nejde zamknout. Naštěstí jsem si toho všimnul hned. Nechali totiž ty nezamykatelné dveře ještě navíc otevřené. I když na druhou stranu, koho by vlastně zajímal jeden batoh, dvě špinavé bundy a dvoje džíny od bláta. Atrakcí v Babylonu jsme využili, aspoň pokud mluvím za sebe, dostatečně včetně podivně fungujícího solária, tobogánů a místnosti se svépomocným vlnobitím.
Vzhůru do IQ parku! Rozsahem jsme velmi příjemně překvapeni. Je to opravdu velké a kvalitní. Vydrželi bychom tu déle než hodinu a půl, ale zavírají, není co řešit.
V vlaku propracováváme s Čonkinem, Kapslíkem a Radkem teorii efektivní komunikace. Začalo to mým sdělením: /Hele, je vidět Ještěd, jak svítí./ Tak například z toho, že sděluji, že Ještěd svítí, už jednoznačně plyne, že je vidět. Kdyby nebyl vidět, nezaznamenal bych, že svítí, protože bych ho neviděl, čili konstatování, že Ještěd je vidět, je v této souvislosti zcela nadbytečné a člověk efektivně komunikující by ho vůbec do svého sdělení neměl zařadit.Například krásná literatura je těchto nadbytečných sdělení plna a bylo by vhodné pro efektivní čtení provést textovou redukci (na rozdíl od textové chirurgie textová redukce vyjímá slova z textu nikoliv náhodně, ale tak, aby po vyjmutí slova zůstal obsah původního sdělení nenarušen).
Jedno z pojetí textové redukce ovšem původní náhled na textovou redukci poněkud posouvá. Nejde už o to zachovat celé původní sdělení a pouze odstraňovat duplicity
(např. místo ?vodník byl zelený jako brčál/ napsat pouze ?vodník byl zelený/, případně ?vodník byl jako brčál/ nebo místo ?ten chlapec je blbý jak poleno/ napsat buď ?ten chlapec je blbý/ nebo ?ten chlapec je jak poleno/), nýbrž jde o to zachovat podstatu sdělení původního textu. Tuto podstatu sdělení pak vzhledem k postupující digitalizaci je velice vhodné převést do binárního kódu.
Uvedu opět na příkladu nějaké všeobecně známé knihy. Vezměme třeba Honzíkovu cestu od Bohumila Říhy. Obsah snad všichni znáte, tak ho tu nemusím rozvádět, naznačím jen postup textové redukce až k digitální formě původního textu. Začněme od titulu: že knihu někdo napsal, je evidentní, nenapsala se přece sama. Jméno autora je z hlediska obsahu textu navíc irelevantní. Knihy přece čteme kvůli obsahu. Titul tedy zredukujeme na Honzíkova cesta. A nyní k vlastnímu obsahu díla. Jistě se shodneme, že podstatné je celkové vyznění knihy, tedy poselství příběhu. To může být v zásadě jen dvojí ? buď kniha dopadne dobře (přiřadíme pak textu logickou 1), nebo kniha dopadne špatně (přiřadíme pak textu logickou 0). U Honzíkovy cesty se myslím shodneme zcela jednoznačně: Honzíkova cesta ? 1. A můžeme pokračovat v soupisu naší knihovny: Harry Potter ? 1, Z Čech až na konec světa ? 1, Návod k obsluze PSP ? 1, Ferda Mravenec ? 1, poslední číslo Bravíčka ? díky fotorománu ? 0 (Andrea po poradě se Simčou pozvání do kina odmítla a neozvala se ani na ICQ. ).
Pokusím se na závěr podle naznačených pravidel upravit právě uvedený popis výpravy: Krhútská hora ? 1.