Autobus přijíždí nečekaně již v půl osmé (objednávka zněla na 8:00), a tak přicházející mohou plynule nastupovat. Žádné stepování a vyhlížení autobusu v chladném podmračeném ránu. Pan řidič navíc poctivě zatopil. Vyjíždíme přesně v osm hodin. Po cestě párkrát potkáváme drobný déšť, naštěstí ale vždycky přestane včas. V autobuse je nás třicet dva. Vyložili jsme sebe i materiál a kráčíme na louku. Za posledními postavami Krhútů se náhle vynořují první postavy členů oddílu Bílý vlk – dokonalá koordinace. A je nás čtyřicet dva. Rozdělení týmů do kategorií, přidělení míst, týmy si začínají nosit dřevo, kameny a připravovat ohniště. Na tři čtvrtě na jedenáct je určeno oficiální zahájení soutěže.
Právě chci zapískat nástup, když na konci louky spatřuji Máčka s rodinou – přesní jako vždycky! Krátce po písknutí nástupu stojí Havran náhle po kolena v potoce. Myslím, že pobavil. Počty týmů v kategoriích vycházejí celkem vyrovnaně, do 12 let je pět týmů, do 14 let je šest týmů, jedině kategorie nad 14 let je obsazena slaběji – dvěma týmy. Dvacátý ročník zahajujeme několika známými citáty z Táborového deníku Jiřího Wolkera: /K obědu byly knedlíky. Byly rozplizlé a děravé. Přece jsem však tři snědl. Naučíme se tu jíst všechno….. K obědu byla vepřová pečeně a brambory. Bylo to výtečné a dost jsme se najedli. To je hlavní./
Odstartováno. Nejdřív samozřejmě dovařila vlčata: dvakrát buřtguláš, jednou velice chutné lečo (Matěj a Bláža). Pak už se poroty nezastaví. Sirka s Luckou připravili kočovnické jídlo z tatarských stepí. Nač je kočovníkovi příbor, nač je kočovníkovi stůl …Jí se lžící vleže na zemi. Porce v míse je velmi vydatná, netroufám si odhadnout, kolik kilogramů či litrů pokrmu to vlastně je. Navrhuje se, že by součástí soutěže napříště mělo být i to, jak rychle a zda vůbec dokáže soutěžní tým sníst vše, co uvařil. Někteří členové poroty se přiklánějí definitivně k názoru, že brát si na Traperku jídlo je blbost. Čím více týmů dovařilo a doobědvalo, tím pestřejší je nabídka: lečo, bramborový salát, buřtguláš, špagety, masové kuličky v omáčce. Škoda že jsem neustále něčím zaměstnán a nemohu vše ochutnat. Sirka trošku žertuje při úklidu svého a sousedního ohniště, Bejk je na konci scénky podobný Havranovi na zahajovacím nástupu. Kdo je se vším hotov, hraje pod vedením Maxe a Čerta tradiční masohry. V tomto mezičase Máček s Radkem a Bejkem opravují střechu na boudě, vítr jako obvykle sfoukl od naší poslední návštěvy pár tašek.
Týmy ruší ohniště, poslední bodování úklidu a začíná se rýsovat pořadí v kategoriích. Dopadlo to takto: v nejmladší kategorii vyhrála trojice Jogurt, King – kong a Jáchym alias Malej Bejk, v prostřední kategorii Žvatla a Myška z Bílého vlka, v nejstarší kategorii byl na druhém místě Bejk s Hrochem a předposlední skončili Sirka s Luckou nebo-li Lucka se Sirkou, aby byl tento text genderově vyváženější.
Vyhodnocujeme ještě bodování za březen, Max organizuje šifrovací etapu. Po půl páté vyrážíme k autobusu. I přes páteční předpověď počasí celý den nepršelo.