Páteční cesta proběhla obvykle a nemám, co bych k ní dodal. V sobotu vstáváme až kolem deváté hodiny. Někteří nadšenci už rozdělali oheň a posnídali. Před rozcvičkou několik lidí provádí testování stanu Husky, v němž spí Čonkin s Kapslíkem. Pomocí různých nádob (ešus, kbelík, barel) simulují mrholení, déšť, krupobití, potopu. Stan vydržel, Čonkin může napsat další kapitolu do testovací zprávy. Po hrách na louce začínáme pracovat. Nosíme dřevo a parta pod vedením Drobka si připravuje materiál ke stavbě druhé latríny, přece jenom, za čtrnáct dní tu bude bitva a tím pádem i podstatně víc lidí. V pravou chvíli (jako ostatně vždycky) se objevuje Jarda s autem, kočárkem, psem a motorovkou. Tím pádem se z Drobkovy minimální verze latríny stává z našeho pohledu maximální verze latríny, která je ovšem z Jardova pohledu verzí minimální. Jarda pracuje, členové Drobkovy skupiny ho většinou zaujatě pozorují a občas něco přidrží nebo podají – ale ne, to jsem trošku přehnal – nosí materiál, kopají jámu a tak dále. Zároveň se Jardovým přičiněním objevují tři koně. Zájemci jezdí, případně i zcela samostatně s poznámkou, že mají když tak zastavit o strom. Následuje Radkova etapa – menší výběh do okolí. Radek píská morseovkou: /Běžte k vodárně nebo lépe k latríně./ No, všichni běželi k vodárně, aby se tam dočetli to, co my už víme. Jardův pes je docela všetečný. Rybkovi sežral buřta, kterého si před tím pečlivě opekl na ohni (tedy opečení zrealizoval Rybka, pokud jsem se snad vyjádřil neobratně). Křečkovi pak probral zásoby přímo ve stanu a opět si ponechal jednoho buřta (Křečka ale nenutil, aby mu ho před tím opekl.). Ještě pár her, latrína je dokončena, blíží se večer. Večeříme, v osm začíná sněm. Čtu příběh k bitvě – co bylo minule, co nás čeká letos. Po deváté hodině jdeme spát. Vstáváme opět někdy v půl desáté, kdo dojíždí celý týden do školy přes půl Prahy, určitě není proti tomu si přispat. Balíme, Radek organizuje velmi dobrou novou hru s přehazováním bot přes potok. Vyrážíme na vlak. Mako nese na zádech menší týpí, které si zabalil ze svého stanu. Ale na nádraží jsme to doladili, a tak jsme vypadali celkem normálně.