Jet Lužnici ze Suchdola do Veselí, to je pro starší nebo už neaktivní členy oddílová legenda. Nedělní budíček do mlhy, zimy a tmy, zmrzlá celta a zatraceně studená voda, nekonečné voleje před každým jezem, oběd na Metelu, zoufalé vyhlížení věže kostela ve Veselí. A nakonec ještě strašně dlouhá cesta na nádraží. Po dlouhé době jsme se sem zase vydali, ale trasu jsme zkrátili, takže z toho vyšla pohodová plavba. V neděli už ne do Veselí, jenom na Jemčinu, kam pro nás přijel autobus.
Páteční dojezd na místo byl celkem pozdní (23:19), ale po půlnoci už spíme. Ještě po cestě nás v Benešově chytnul pořádný slejvák, ale teď je krásně a předpověď dobrá. Ráno nás počasí nejen nezklamalo, ale předčilo i ty nejoptimističtější odhady, které jsem dělal pod vlivem nedělního, pondělního, úterního, středečního a čtvrtečního vytrvalého deště. Jen Pavlíčkova poučka, že příděl špatného počasí se jednou musí vyčerpat, mě držela nad vodou.
Horní úsek ze Suchdola na Pilař zkušené znalce trasy překvapil průjezdností ? žádné vrbičky, žádné kmeny přes řeku. Asi tu hodně pročišťovali koryto. Na Pilaři jíme a na sluníčku relaxujeme. Na malém jezu kousek pod Pilařem Havran utopil brýle. Bohužel tu voda tekla moc rychle na to, aby byla šance je najít. Přesto díky všem, kteří se snažili pomoci.
Další pauzu dáváme na Rozvodí. Nějaká skupina německých středoškoláků se tu naprosto zničena rozhoduje ukončit plavbu. Moc to nechápeme, protože my zažíváme velkou pohodu. V kempu na Mláce je jakýsi festival, takže spíme v lese kousek nad ním. Na místě jsme brzo, dáváme ještě etapu a nějaké hry na lodích. Radek, Čonkin, Kapslík a další jdou pro vodu do vesnice, asi za hodinu je však náhle vidíme na druhém břehu. Vodu nenesou. Asi po půlhodině se objevují znovu. Vodu nesou.
V neděli už nám zbývá jen krátký úsek do Jemčiny. Škoda, že šlajsna na Mláce je zavřená a musíme ji přetahovat. Jela by se krásně. V Jemčině u jezu nakládáme lodě, jdeme kousek naproti autobusu, který je úplně nový. Naše barely jsou prvním testem zavazadlového prostoru. V Třeboni na nádraží vybíráme peníze, spíme a čekáme na vlak.
Na vodě je s námi ještě Ginkgo v čele se Cyranem v bílé košili a kanadské námořnické čepici. Někteří z našich s nimi na nádraží hrají hry. Přijíždí vlak, přestup ve Veselí se podařil, v rychlíku do Prahy dokonce sedíme.