Původně jsme měli v úmyslu sjet oblíbený úsek Sázavy z Týnce do Pikovic. Ještě v polovině srpna byl stav vody příznivý až optimální, ale od 20. srpna už voda jenom klesala. 1. září už nebylo co řešit, i náhradní trasa z Čerčan do Týnce byla na minimu. Po proudu za Týncem by se nám už jenom prášilo od pádel. Na Hlavním nádraží jsme museli po dvaceti letech změnit místo srazu. Celá pravá část haly je uzavřená. V Čerčanech přebíráme vybavení, převlékáme se, naloďujeme a vyplouváme. Sjíždíme první jez pod čerčanským mostem. Jde to, ale dře to. Proplouváme Poříčí, v Městečku na jezu poprvé stavíme. Je nádherně. Kloužeme se po jezu (viz fotografie) a koupeme. Po cestě do Nespek musíme notně zabírat. Posilujeme se zpěvem, který udává rytmus: ?Raz, dva, projedeme stromem?? Veverkovi hrozí ztráta hlasu, náš pokřik se nese daleko po řece. Nabíráme slušné tempo. Překvapila nás spousta ledňáčků a volavky. Občas se pokoušíme předjet labuť nebo kachny. Pod nespeckým jezem chvíli táhneme, ale pak vody přibylo a aspoň trochu teče. Stavíme na oběd. Poslední úsek: Zbořený Kostelec a jezero před týneckým jezem. Na jezu se opět koupeme, skáčeme a filmujeme koordinované skoky. Ondra s Petrem objevili malého raka (viz další fotografie). Pak už jenom poslední zatáčka a poslední koupání v Týnci u půjčovny.