Tentokrát to bylo logisticky zvlášť náročné. Pro velký počet lidí i kol (54 lidí, 40 kol) jsme objednali dva autobusy s dvěma vleky. Přitom ale jeden z autobusů musí po cestě do Sadské vyzvednout Gingko v počtu dvanácti lidí ve Vysočanech. Tím pádem se zdrží. Hned na místě tedy musíme rozdělit mužstva. Pěší mužstvo a A-mužstvo do autobusu s Honzinou a jede rovnou do Sadské, B-mužstvo do autobusu se mnou a jede přes Vysočany. Na hřišti u klubovny se hraje fotbalový zápas, tím pádem je všude spousta aut a autobusy nemají kde zaparkovat. Dávám nástup, vybírám peníze a rozdělujeme se do mužstev. Jéža mezitím naviguje autobusy, vyhledal totiž dvě místa, kde se dá nakládat. Průvod pěších a cyklistů se dává do pohybu. Jéža jako navigátor rozděluje na křižovatce, kdo kam patří. Nakládáme kola na vleky, poslední odškrtání, zda jsou všichni tam, kde mají být, a vyjíždíme. Gingko jsme naložili bez problémů, jejich místo je ideální. Dojíždíme do Sadské asi 30 minut po prvním autobusu. Cyklisti už jsou pryč, pěší skupina na nás čeká a hraje fotbal na tři branky. Sundáváme kola, vyrážíme, pěší skupina nás sleduje. Objíždíme pískovnu, první pauza je na duně u vesnice Písty. Cesta je dost rozježděná, boříme se. V Pístech vjíždíme na zpevněnou cyklostezku, to už odsejpá. Ajaxe a Kapslíka přepadnul dost velký pes. Jedeme stezkou podél Labe. Projíždíme Nymburk a protože máme velmi slušný čas, rozhodujeme se pokračovat dál podle Labe do Poděbrad. Nádherný slunečný den, máme opravdu štěstí. V Poděbradech se soustřeďujeme na hledání pramene minerálky, abychom dobrali vodu. Pramen jsme našli blízko nádraží v lázeňském parku. Obědváme. Ajax vyměňuje píchlou duši, všichni už dojedli, tak jdeme hrát na medvěda v kruhu, než Ajax dokončí opravu. Zdupáváme trávu v parku, takže jen čekám, kdy se na nás někdo oboří. Už tak s dvanácti koly opřenými o stromy za lázeňskými lavičkami budíme pozornost, po níž nijak netoužím. Nikdo nám ale nevynadal, dokonce dvojice starších lidí si pochvalujeme, jak hezky se bavíme. Ajax dokončil výměnu, otáčíme nazpět. Na náměstí se ještě fotíme u pomníku Jiřího z Poděbrad, přejíždíme most a po druhém břehu svištíme zpět do Nymburka. Tady se napojujeme na ranní cestu přes Písty k pískovně. U pískovny jsme potkali pěší skupinu. Hrají mlsného krále. Po čtvrté hodině jsme na místě srazu – jako první. Jíme, hrajeme hry. Přicházejí pěšáci, přijíždějí autobusy a ostatní cyklotýmy. My jsme najeli zhruba 25 kilometrů, oni něco mezi 50 – 60 kilometry. Gingko prozkoumalo bývalý vojenský prostor kolem Milovic, naše A-mužstvo udělalo kolečko Nymburk – Poděbrady – Lysá – Sadská. Most v Lysé byl prý zatraceně daleko.