Výprava s nejlepším počasím
Již týden před výpravou nás meteorologové strašili špatným počasím. Ale my pod heslem: Naděje umírá poslední stále doufali, že se mýlí. Je tedy pravda, že když v pátek večer hustě pršelo, tak už té naděje moc nezbývalo. Bohužel ráno již bylo nad slunce jasné, že počasí bude opravdu výborné, což jistě mělo také vliv na účast na této výpravě. Takže ještě jednou chci pochválit všechny, kteří se počasí nezalekli a přišli. Myslím, že to rozhodně tak hrozné nebylo.
Sraz na tuto výpravu byl jako tradičně na Hlavním nádraží, jen ne u pošty – tu sebrala rekonstrukce. Nakonec jsme se sešli v počtu třináct a navíc jsme tu našli Lva, který se po této výpravě rozhodl přidat k nám. Nasedli jsme do vlaku, dokonce přijel City Elefant, který se nám všem moc líbil, a zazvonil mi telefon. Volal Tygr, že stojí na místě srazu, bohužel asi tak o půl hodiny později, takže nakonec dobíhal vlak. Naštěstí to dobře dopadlo a vlak stihl.
Jeli jsme do zastávky Dobřichovice, hned jak jsme vystoupili, navlékli jsme se do pláštěnek a vyrazili. Jakmile jsme zašli do lesa, narazili jsme na paní, která v tomto krásném počasí stála u stromu. Před ní byl rybníček demonstrovaný prostěradlem a úkolem bylo vylovit co nejvíce rybiček. Od ní jsme se dozvěděli, že místní maminky si tu pro své děti připravily hru, ale bohužel v tomto počasí se moc dětí hry neúčastnilo, takže jsme jejich hru využili a vydali se po trase dále. Byla tu připravena spousta zajímavých úkolů jako například: lanová lávka, obří pantofle, chodili jsme poslepu podél provazu atd.. Na konci na nás čekal poklad, ze kterého si každý něco odnesl. Někdo čokoládový zlaťák, někdo kamínek.
Potom jsme vyšli směrem na nádraží v Řevnicích. Po cestě jsme si dali pauzu na oběd a na vhodném místě zahráli ještě pár her. Například hru, kde jsme byli jako loupežníci a naším úkolem bylo vběhnout na tržiště (označené území) a zapamatovat si co nejvíce jídel. V tom nám ale bránili Honza s Drobkem, kteří nás dotekem chytali nebo na nás naschvál křičeli nesmyslná jídla. Někteří se do této hry tak zabrali, že skončili zablácení až po kolena jako třeba Máťa, kterému jsme pak začali říkat horník. Protože byl opravdu téměř celý od bláta, dokonce se začal zajímat, jestli s sebou nemá náhradní oblečení. V druhé hře jsme měli opět jako loupežníci (téma loupežníci bylo zvoleno na základě výpravy velkého oddílu, která souběžně probíhala), ale tentokráte jsme měli vyloupit hrady. Z každého hradu jsme si směli vzít pouze jednu věc, a to tu nejcennější. Největší smůlu měl Máťa, který tak dlouho blbl s nejcennější kartičkou, až mu spadla a tím pádem o ni přišel. Po druhé, opět s nejcennější kartičkou, zakopl o větev, obtočil se kolem stromu jako mamba černá a spadl hlídačům přímo do náruče.
Potom už jsme museli vyrazit na vlak, protože to byl ještě pěkný kousek cesty. Ještě jsme si po cestě zahráli hru s prádelními kolíčky a jednu s plížením. Došli jsme na nádraží a vyhlíželi vlak a samozřejmě jsme si přáli, aby přijel zase Elefant. A měli jsme opět štěstí – přijel.
S počasím jsme se nakonec vypořádali výborně. Kluci si spíše než na počasí stěžovali na to, že musí mít pláštěnky. Přesto si myslím, že je o trochu lepší, když nám počasí přeje. Takže doufáme, že výprav s deštěm bude co nejméně.