Páteční dopoledne ? déšť, sníh. Po loňském zimním, avšak počasím spíše jarním sněmu zažijeme skutečnou zimní akci, a to je přesně to, co si chceme vyzkoušet. Chceme v oddíle dokázat, že jsme chlapi, nechceme si o drsných akcích jen číst, my je chceme zažít! V neděli po příjezdu ze sněmu jsem listoval slavnou knihou o Ernestu Shackletonovi (Endurance ? neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice ? vzpomínáte na Pédéemko?) a Pavlíčkovým Trosečníkem v drsné přírodě, ano, to je ono! Správnej chlap musí do tohohle jít, tohle vyzkoušet, dokázat si, že tohle umí a zvládne, aby si věřil a mohl být na sebe hrdý.
Vlak je prázdný, kdo by se taky někam štrachal v zimě a ještě takhle pozdě v noci. Sváteční outdooristé teď nevytáhnou paty, ale my právě nejsme sváteční outdooristé ? teoretici. Zabíráme v různě velkých skupinkách několik kupé, pohodlně se usazujeme a vyčkáváme odjezdu vlaku.
V Táboře přestupujeme na novém nástupišti na novou Regio-novu. Vtípek se záchodem opět spolehlivě zafungoval (pro nezasvěcené ? elektronické zavírání má dva knoflíky ? knoflík ?zavřít dveře? znamená zavřít dveře a nikoliv zamknout dveře, na to je zase zvláštní knoflík ?zamknout dveře?. Takže někdo si myslí, že zamnul dveře, ale ve skutečnosti jen zavřel dveře, což mu někdo jiný zvenku ve vhodném okamžiku demonstruje).
Vystupujeme. Sníh, úplněk, jasná noc. Šlapeme po silnici, v dálce vidíme siluetu Dražic. Nemusíme svítit, sníh a měsíc to obstarávají za nás. Krásná chvíle, jsem spokojený, že jsem tady. Není to lepší než koukat na televizi nebo bušit do kompu? Toto je stoprocentně autentické, žádná náhražka, žádný televizní pseudosvět. Zvláštní ticho, sníh, klidné měsíční světlo, holá pole, pološeré postavy kymácející se s batohy. Nádherný pocit. Jen abych nedostal za krk sněhovou koulí. Ne každý je poeta a krhútský humor bývá někdy drsnějšího zrna.
U bejkárny čekáme na opozdilce. Pokoušíme se něco nafotit. Sestupujeme k vodárně a pokračujeme na louku. Začínáme rychle stavět týpka. Díky Ajaxovi a Radkovi, zkušeně přebírají řízení, jde to raz dva, přece jen jsme celkem sehraná parta. Dokumentuji noční stavbu, podívejte se na fotogalerii. Začíná drobně sněžit. Někdo hloubí v týpkách ohniště, nosíme z boudy suché dříví, zapalujeme ohně, nastěhováváme se. Tohle je taky jedna z chvilek, které mám na zimních sněmech rád. Všichni jsou už zalezlí, stojím ve sněhu na louce a dívám se na svítící týpka. Pak zalézám do spacáku, naposled přikládám a usínám v záři a teple plamínků.
K ráno moc nemrzne, myslím, že teploty jsou lehce pod nulou. Vstáváme až kolem deváté. Klasická rozcvička v trenýrkách, každý si dělá do sněhu svého andělíčka. Doplňujeme zásobu dřeva, připravujeme sněmoviště na večer. Lachtan s Bejkem zahajují velice kvalitně připravenou celodenní hru: letadlo, v němž jste letěli, právě havarovalo a vy jste se ocitli uprostřed mrazivé a sněhové reality. Cílem je přežít, nezmrznout, co nejvíce si zvýšit úspěchy v jednotlivých etapách svou tělesnou teplotu. Na konci dne možná přistanou záchranné vrtulníky a vy k nim poběžíte. Musíte vědět, kam běžet, a také musíte být dost rychlí – počet míst na palubě je omezen. Kdo má nízkou tělesnou teplotu, je skoro zmrzlý a tudíž při běhu zatuhlý (bude mít například svázané nohy, ruce za zády nebo jiný handicap). Výborný nápad! Kluci sbírají body = zvyšují tělesnou teplotu v etapách, běží k vodárně pro vysílačku (obrázek je nádherný) a snaží se touto vysílačkou zachytit depeši, kam přesně vrtulníky přistanou.
Kromě toho stavíme sněhuláka, kdy zase takovouhle možnost budeme na výpravě mít? Slavnostní demolici sněhuláka natáčíme. Ve čtyři je úplná tma, měsíc vyjde až později. Přes den hodně tálo, všichni máme mokro v botách. Sušíme u ohně v týpkách, předčítám povídky známého propagátora jógy Eduarda Tomáše. Opékáme buřty, večeříme. Následuje závěr velké hry, běh k vrtulníkům. Lachtan a Bejk představují každý jeden vrtulník, dávají o sobě vědět pískáním. Je stále tma jako v pytli (měsíc dosud nevyšel). Ti, kteří zachytili vysílání, běží najisto, ostatní to mají těžší.
Následuje sněm ve sněmovním kruhu u velkého sněmovního ohně. Šerpy vypadají celkem hezky, viz fotogalerie. Hodnotíme uplynulý půlrok, rozdělujeme odměny za bodování družin a jednotlivců, za dnešní hru, za stoprocentní docházku. Po sněmu opět v týpí předčítám, tentokrát Literární poklesky Stephena Leacocka. V teple ohně a svého spacáku všichni postupně usínají. Ve třičtvrtě na devět jsem vzhůru poslední. Zvedá se docela slušný vítr, ze sněhu už není skoro nic.
Ráno vstáváme opět kolem deváté. Balíme, bouráme týpka. Díky nočnímu větru jsou úplně suchá, což je velké vítězství. Hrajeme na medvěda v kruhu, házíme s ?kometou?, vyrážíme na vlak. Před námi je poslední předvánoční týden.