Sraz byl tentokrát na zastávce metra Dejvická. Jediná věc, která byla jiná než obvykle – na srazu nebyli starší kluci. S těmi jsme se setkali až později, jak se dočtete dále. Když jsme se všichni sešli, mohli jsme vyrazit na tramvaj směr Divoká Šárka. Hned po vystoupení z tramvaje jsme před zraky návštěvníků McDonalda zahájili výpravu pokřiky a konečně vyrazili do Šárky.

Naše první zastávka byla kousek od místa nástupu vedle klád, na které jsme si složili batohy a většina z nás i bundy, protože bylo opravdu nádherné počasí, skoro jako kdyby už bylo jaro. Rozdělili jsme se do dvou týmů. První pod vedením Havrana a Jelena, druhý pod velením Ronyho a Ryby. V první hře bylo naším úkolem doběhnout přes nepřáteli bráněné území do kruhu, kde jsme se měli zmocnit míče a přehodit ho do našeho území. Hra zpočátku vypadala velmi jednoduše, ale opak byl pravdou. Nebylo problémem přeběhnout do kruhu, ale přehodit míč zpátky. Když totiž všichni přeběhli do kruhu, nebyl nikdo, kdo by pomohl míč dopravit za čáru. Nakonec tuto hru s velkým náskokem vyhrál tým, kde byl Veverka, protože ten jediný dokázal míč z kruhu přehodit.

V další hře už byly oba týmy vyrovnanější ? byla to hra Hu-tu-tu. V této hře je úkolem vběhnout do nepřátelského území a dotknout se co nejvíce lidi. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak během doby strávené v nepřátelském území musíte hlasitě a srozumitelně na jedno nadechnutí odříkávat: ?Hu-tu-tu-tu-tu…? . Jak se nadýchnete, končíte a přidáváte se k druhému týmu. Dalším problémem je, že vám v návratu brání hráči z druhého týmu a to jakýmkoliv způsobem, ale samozřejmě v hranicích únosné míry. Po této hře jsme si dali malou svačinku, abychom měli sílu do dalších her. Máťa s Blážou byli ale tak zabraní do hledání starých střepů, že na jídlo neměli ani pomyšlení.

Další hrou bylo vytlačování z kruhu. Rozdělili jsme se na dvě poloviny podle věku a síly. V této hře je totiž úkolem vytlačit soupeře z kruhu. Proto je evidentní, že kdyby bojoval druhák s deváťákem, tak by to asi nemělo cenu. Po této hře byli někteří dosti špinaví, takže jsme se přesunuli ke studánce, kde jsme se omyli. Při odchodu někteří kluci z Pavouků objevili pod kůrou klád střevlíka. I když byl moc krásný, raději jsme na něj nesahali, protože nikdo nechtěl vonět ne příliš příjemnou vůní. Tak jsme ho alespoň vyfotili, jak jste mohli vidět na fotkách z výpravy.

Od studánky jsme se přesunuli na místo, kde na nás mělo čekat překvapení, ale o tom jsme doposud nic nevěděli. Cesta tam byla opravdu dobrodružná. Ze začátku se šlo normálně po cestě, pak jsme ale z cesty uhnuli a začali se šplhat do strmého kopce. Když jsme stanuli na vrcholu, naskytl se nám nečekaný pohled. Stáli jsem uprostřed naprosto opuštěné krajiny. Okolo nás byly lesíky a louka, na které bylo vidět, že ji nikdo už léta nesekal. Byla to opravdová džungle. Zkontrolovali jsme, jestli jsem všichni a vyrazili do džungle. Prošli jsem přes onu louku, kde tráva v mém případě dosahovala pasu a dostali se do dalšího lesíku. Zde byl nějaký starý rezavý plot, který zde měl asi kdysi za úkol chránit něčí pozemek. Dnes už tu byl k ničemu, nebylo co chránit. Bylo jasné, že sem nikdo nechodí. Plot už se také pomalu ztrácel pod trávou a keři, které ho obrůstaly. Pak jsme přešli přes pole a ocitli se na prašné cestě lemované stromy. Bylo zvláštní, že odsud bylo vidět na Evropskou, která byla opravdu nedaleko. Ale tady nebylo široko daleko ani živáčka. Pokračovali jsme dále po cestě, až jsme došli v místu, kde byl opuštěný dům a před ním malá loučka, na které jsme se usadili.

V tom se stalo něco opravdu neočekávaného. Najednou na louku přijela dvě auta, ze kterých za zvuku hudby vystoupili mafiáni. Zbytek už asi nemá cenu popisovat. Raději se koukněte na video na www.youtube.com/krhuti , kde je celá scénka zachycena. Po skončení nám bylo jasné, jaká bude další etapovka ? letošní tábor bude pod kontrolou mafie. Prozatím jsme se nerozdělovali do týmů. Až do tábora budeme totiž hrát na jednotlivce a zvyšovat si respekt. Podle toho se pak rozdělí týmy na táboře.

V první hře, v níž jsme si mohli zvýšit náš respekt, bylo úkolem přinést jako první číslo, které například obsahuje dvě stejné číslice. Pro tato čísla jsme vbíhali do území. Jakmile jsme číslo našli, museli jsme ho co nejrychleji donést Náně, která se schovávala za dveřmi domu bez střechy (jak můžete vidět na fotografiích) nebo za domem. Po této hře jsme se přesunuli do míst, kde se už sem tam vyskytoval nějaký běžec nebo cyklista.

Odložili jsme si věci na lavičku a vyrazili na další hru – jmenovala se Na urkany. Rozdělili jsme se do tří skupin. Na děti, urkany a střelce. Děti se měly pohybovat jen ve vesnici, ale protože byly zlobivé a zvědavé, přiblížily se občas na okraj vesnice, kde se jim mohlo přihodit, že je popadl urkan a odtáhl si je do lesa, kde si je ?zakopal?. Úkolem střelců bylo pomocí papírových míčků bránit děti před urkany. Střelci zneškodní urkany tak, že je zasáhnou papírovým míčkem. Dále také mohou děti zachránit z lesa, kam je urkani odvlekli. V lese ale nesmějí používat míčky a urkani je zde mohou dotykem odlákat. Po vypršení limitu vyhrávají buď urkani nebo střelci podle toho, kdo má více dětí. Při poslední hře na této výpravě jsme si vyzkoušeli, jak se běhá se zamotanou hlavou. Naším úkolem bylo doběhnout ke starším členům, udělat sloní chobot, nechat se zatočit a potom doběhnout zpět na místo, ze kterého jsme vyrazili, což bylo někdy dost těžké a občas to skončilo tak, že jsme doběhli úplně jinam nebo upadli. Takže jsme si užili spoustu legrace. Potom jsme už ale museli vyrazit na tramvaj a domů.

V neděli se ještě někteří setkali na nepovinné akci v bazénu v Čestlicích, kde jsme byli na dvě hodiny. Myslím, že jsme si to opravdu užili a plánujeme sem opět vyrazit.