V počtu 26 lidí vyrážíme v pátek večer z Hlavního nádraží. Sraz je na našem starém místě, kde se už scházíme od roku 1988. Chci koupit lístky, ale u nových pokladen je pěkná fronta. Proto pro lístky vysílám Drobka a s oddílem jdeme napřed na nástupiště. Vlak je prázdný, rozsazujeme se do kupé. Čeká nás zhruba dvouhodinová cesta do Hradce Králové. V kupé si všichni rozbalují svačiny a pohodlně se uvelebují. Po chvíli rozdávám soutěž jednotlivců, různé hry se slovy. Výsledek se započítá do bodování. V Hradci přestupujeme, do Jaroměře to už je asi jen 20 minut vlakem a pak pěšky přes město do klubovny zvané ?Domeček?.
Jaroměřští skauti nás vítají. Většinu dospělých známe z minulých ročníků akce Skauti pomáhají Josefovu. Rychle rozbalujeme a scházíme se v jídelně s ostatními oddíly. Jsou tu holky ze Suchdola nad Ondrou a ze Šumperka, pak místní jaroměřští skauti a několik sólistů ze Svobody nad Úpou, Náchoda a podobně. Hrajeme seznamovací hry, jako třeba kreslení ve dvojicích podle diktátu. Oba hráči sedí k sobě zády, jeden popisuje obrázek, druhý ho má podle popisu co nejrychleji nakreslit. Jen malý problém ? všechny dvojice hrají a tedy i mluví, případně křičí, najednou.
Ivoš vypráví legendu letošní hry v podzemí: ? Byl jednou jeden vzorný skaut. Vždycky byl ve všem nejlepší, plnil vzorně nováčkovskou zkoušku i všechny další zkoušky, i tři orlí pera zvládl. Rostl a rostl a stal se rádcem družiny a pak vedoucím oddílu. Ale ti ostatní skauti nějak nechtěli být jako on. Neposlouchali, chodili pozdě na schůzky a vynechávali výpravy, neplnili včas nováčkovskou a zapomínali si povinné věci a on je pořád nemohl a nemohl předělat. A tak jednoho dne se mu to v hlavě nějak pomotalo, stal se čarodějem a začal ty skauty vraždit. Stávali se z nich kostlivci a ti byli nebezpeční stejně jako on. A co my na to? My ho budeme muset zítra vysvobodit a dát všechno do pořádku.? Monstrózní scénka před klubovnou v parku vše názorně ilustrovala, byli v ní kostlivci a skautská družina, která zabloudila, jak si jistě ještě pamatujete.
Vracíme se do místnosti, kde spíme. Je to vlastně taková místní herna ? tělocvična s kobercem a ústředním topením. Zájemci hrají pod Drobkovým starostlivým dohledem maso ve spacácích, ostatní přihlížejí, jdeme spát.
Ráno vstáváme dost brzo, asi v půl osmé. Po rozcvičce je hned snídaně, balíme se a jdeme do Josefova pracovat. Rozdělujeme se na dvě skupiny podle požadavků organizátorů. Lišáci s Drobkem, Bejkem a Lachtanem tvoří jednu skupinu, já s Ajaxem a Adélou si bereme Hřebíky a Káňata. My jdeme na známý ravelin XIV, kde jsme pracovali i před dvěma roky. Zde se setkáváme s několika chlapy, kteří zde založili klub vojenské historie a ve spolupráci s jaroměřským muzeem se o ravelin ve svém volnu starají. Ti nám dávají instrukce, s čím potřebují pomoci. Taháme a pálíme klestí, které je tu nařezáno, další nám řežou motorovou pilou. Cílem je vyčistit úsek hradeb od náletových dřevin, aby to tu vypadalo jako za Josefa II.. Naše stará práce je dobře vidět. Úsek, který někteří z nás prořezávali před dvěma roky, už nezarostl. Mají na tom zásluhu i ovce. Chovají je přímo ve velkých síních v hradbách, aby spásaly trávu a výhonky křoví na opevnění. Chvíli stříháme zahradnickými nůžkami pruty ve svahu, prolézáme taky jednu krátkou chodbu. Práce je příjemně přerušena svačinou dovezenou přímo na pracoviště.
Asi v půl jedné vyrážíme zpět na oběd, tradiční sekanou svíčkovou s knedlíkem a polévkou. Po obědě je chvíli pauza. Využíváme ji k vyhlášení výsledků bodování za říjen a sestavení týmů na Krhnaj. Následuje pohybová hra v parku ? sbírání podpisů na koncertech slavného zpěváka Garpa, kterou pro všechny oddíly organizuje Ivoš. Potom už odcházíme na hru do podzemí.
Před vstupem do hradeb se rozdělujeme tak, aby v jednotlivých týmech byly rovnoměrně zastoupeny všechny zúčastněné oddíly. Poté jsou všechny týmy zavedeny do podzemí. Rozsvěcují si svíčky a dostávají plánek podzemí. Cílem hry je obejít v podzemí co nejrychleji všechny kontroly a za splnění úkolů na těchto kontrolách získat části zaklínadla, které vysvobodí nebohého skauta čaroděje a vrátí mu jeho původní podobu. Jsou to úkoly různého druhu: cvrnkání kuličky chodbou, posílání světla laserového ukazovátka pomocí zrcadel chodbami tak, aby světlo doputovalo na místo, odkud bylo vysláno, střelba vzduchovou pistolí na plechovky, vodorovný ?žebřík?, skládání origami, hádanky, foukání bublinek, zhášení svíček stříkačkou, šifra v morseovce, psaní vtipných vzkazů potmě, srovnání týmu bez domlouvání a po tmě podle velikosti, celkem asi 18 úkolů. Za splnění úkolu získává tým vždy jednu část zaklínadla, které osvobodí skauta čaroděje a vrátí mu jeho původní podobu. Čaroděj sám bloudí chodbami a občas některý tým nepříjemně zdrží. Některému členovi týmu totiž zamkne na nohu obrovskou vězeňskou kouli na řetězu a ostatní členové týmu musí k zámku získat kód. Kromě toho putuje podzemím obrovská nafouklá duše z nákladního auta ? pešek. Tým, který peška dostane, ho musí kutálet podzemím tak dlouho, dokud se mu nepodaří předat ho jinému týmu.
Hra končí v deset hodin večer. Všechny týmy se shromažďují před východem z podzemí. Zjevuje se skaut čaroděj a hrozí, že všechny promění v kostlivce tak, jako to udělal svým spolupracovníkům, s nimiž jsme se potkávali v podzemí u jednotlivých úkolů. Všichni hráči však sborově skandují získané zaklínadlo, kouzlo mizí a z čaroděje je najednou vzorně krojovaný skaut, takový, jakým byl kdysi.
Vracíme se do klubovny, k večeři je guláš, unaveni jdeme rádi spát. Ráno opět rozcvička, vánočka k snídani a balíčky na cestu, balíme, uklízíme místnost, ve které jsme spali. Ajax a Drobek vysvětlují, jak si správně na výpravu zabalit. Fotografujeme se s vězeňskou koulí a zkoušíme ji uzvednout. Venku v parku hrajeme slavnou hru Hledání housera a poté odcházíme na vlak. Ve 14.47 jsme v Praze.