Zimní sněm beru jako akci pro pořádné chlapy. Lepší než si doma v teple číst o horolezcích, kteří stoupají po ledovci v Himalájích, je zkusit něco na vlastní kůži. My jsme skauti, skaut rovná se člověk, který něco dokáže a zimní sněm je ideální drsná akce pro nás. Akce přežití. Pořádného kluka by takováhle možnost měla lákat a provokovat. Dokážu to? Pokud ano, můžu být na sebe hrdý.

Ostatně přesně takhle začíná příprava horolezců, polárníků i třeba vojáků mezinárodních jednotek. Cituji našeho asi nejznámějšího polárníka Jaroslava Pavlíčka z jeho knížky Člověk v drsné přírodě: ?Ze zkušenosti při přijímání nových členů do skupiny arktik-alpinismu vyplývá, že nejméně práce a obtíží je s těmi, kteří od mládí provozovali turistiku. Ten, kdo začínal v turistických oddílech mládeže TOM (rozuměj skautských oddílech, cituji z vydání z roku 1987, kdy byli skauti zakázaní a zakuklení právě v oddílech TOM), prodělal trempování, noclehy pod širákem i na sněhu, může po velmi krátkém čase vyzkoušet i tvrdší podmínky. Rozhodně ani sebelepší kurz nedovede nahradit dobu strávenou ve správné partě TOM (rozuměj skautského oddílu). Tam se tvoří základ psychické i fyzické odolnosti.?

Tak jo, tak snad jste pochopili, že v oddíle chceme pořádně drsný a podnikavý kluky, který třeba jednou jako Sirka přejdou v zimě na běžkách kus Laponska.

Pátek bez sněhu, cesta vlakem pohodová, prázdno, kdo by se kam v prosinci štrachal, sváteční outdooráci a skauti teoretici se válí doma u počítače. Ti dělají akce přežití akorát hubou a nebo v červenci, kdy je v noci dvacet nad nulou. V Meziříčí vystupujeme z vlaku a dáváme nástup. Náhle se ze tmy vynořuje již jmenovaný Sirka a suše pronáší: ?Ahoj, kluci.? Ano, to je přesně v jeho stylu. Chvíli váháme, jestli přišel z Plzně pěšky nebo přijel na kole.Ti, kteří ho znají, by se nedivili.

Vyrážíme směrem na louku. Tady nás už očekávají Jéža s Šemíkem. Dorazili asi před hodinou a ve dvou už stihli postavit jedno týpko a rozdělat v něm oheň. Rychle se pouštíme do stavby druhého týpka. Je celkem teplo, jde nám to raz dva. Veverka zdatně svazuje trojnohu a přivazuje plachtu, Křeček s Rybou dodělávají kolíky. Ještě nanosit dřevo, rozdělat oheň, uvelebit se a spát.

Ráno zahajujeme kolem deváté tradiční rozcvičkou, to jest zkouškou sebeovládání a výcvikem otužilosti. Od osmi mírně sněží, takže si každý může na závěr rozcvičky udělat andělíčka. Snídáme, hrajeme eskymáckou honičku, nosíme dřevo pro večerní sněmovní oheň. Řízení přebírají Lachtan, Bejk a Rony. Letošní sněmovní hra se jmenuje Jurský park. V jednotlivých etapách probíhá výcvik budoucích zaměstnanců parku (třeba signalizace morseovky nebo zvlášť vydařená střelba sněhovými koulemi na špalíky), běh pro dinosaury (kde že to byl schovaný T- rex?), hledání dinosaurů podle zvuku, který vydávají, dražba dinosaurů (alias vyvolávání čísel), výběr zaměstnanců parku, boj o ostrovy, na nichž bude park postaven (alias vytlačování z kruhu), kreslení projektu parku. Mezi etapami pijeme horký čaj, který vařím ve velkém litinovém hrnci, obědváme, ohříváme a sušíme se u ohně v týpku.V poslední etapě vybíhají všichni k vodárně hledat advokátovu aktovku s listinami o vlastnictví parku. Nakonec se vlastníkem listin a tím i parku stává Křeček. Díky patří Lachtanovi, Bejkovi a Ronymu za výbornou přípravu i vedení velké hry.

Jéža, Šemík, Sirka a Radek budují celý den zpevnění břehu a schůdky k pitné vodě. Je to tvrdá rachota, i když mají motorovou pilu. Do zpevňující hráze jsou totiž potřeba slušně tlusté klády a zatloukat vénou kůly, které všechno drží pohromadě, taky není žádná slast. Radek se vykoupal ? kompletně od pasu dolů. Ještě že má náhradní oblečení. Díky jim, makali celý den až do tmy.

Večer zapalujeme sněmovní oheň. Hodnotíme činnost oddílu od září, předáváme čokolády za listopadové bodování, bodování družin (vyhráli Lišáci) a stoprocentní docházku na výpravy (Mabe, King-kong, Veverka). Představují se nováčci, bavíme se o tom, co nás čeká od ledna až do tábora. Vítám Bejkův příspěvek o stavu deníků, i já bych rád viděl vyšší kvalitu.

Po sněmu zalézáme do spacáků. Čtu ještě tři kapitoly Toma Kečupa a psa Vorčestra, v devět už všichni spí. Sobotní noc byla trošku chladnější, ráno nacházíme v hrnci a v ešusech zmrzlý čaj. Zbývá jen zbourat týpka (ze spodku plachet oklepáváme kousky ledu), zamaskovat ohniště, uklidit zbylé dřevo pod boudu a vyrazit. V rychlíku do Prahy nás čeká příjemné pohodlíčko, náš vagón je prázdný, sedadla sklopná a celá kupé lze díky tomu přebudovat ve velká letiště.

Chcete si zkusit další akci pro chlapy? Sirka pro vás připravuje letošní Pochod drsných mužů.