Jedeme autobusem od klubovny, jak je v posledních letech zvykem. Umožňuje nám to podívat se někam, kam bychom se vlakem nedostali. Před dvěma lety to byla Sněžka, loni tábor Vojna u Příbrami a letos zlatonosná štola Josef u Mokrska. Celkem je nás čtyřicet dva, takže autobus využíváme optimálně. Sraz v sedm čtyřicet pět, v osm se nakládáme do autobusu, ještě kontrola a v osm deset vyjíždíme. Míříme na Benešov a Sedlčany. U Slapské přehrady trochu bloudíme. Jsou tu taky slušné serpentýny, trochu se nám houpe žaludek a některá vlčata blednou. Trošku jsme zabloudili do Nové Živohošti, couváme mezi chatami a kouří se z brzd. Konečně jsme na mostě přes Slapy u Živohoště, nádherný výhled a už je to jen chvilka. Sjíždíme na silničku ke štole, opět serpentýny a jsme tu.
Je nás moc, musíme se na prohlídku rozdělit na dvě skupiny. Lišáci a Hřebíci jdou do štoly, Káňata a vlčata hrají hry. Po tři čtvrtě hodině se střídáme. Štola se líbila. Svačinka a krásné slunečné poledne. Máťa se Lvem objevili mloka. Odval, na kterém parkujeme, je velkým zdrojem zábavy. Jak snadné je seběhnout dolů, jak těžké a zábavné je vyškrábat se pak nahoru. Hrajeme další hry. Zvláštní program mají vlčata a zvláštní program velký oddíl. Vlčata hrají liščí ocásky, boj o čísla a další hry, velký oddíl se rozděluje na čtyři skupiny. Lišáků je totiž příliš mnoho a tak soutěží Mabeho Lišáci, King-kongovi Lišáci, Káňata a Hřebíci. Začínáme štafetami, pak zkoušíme něco sofistikovanějšího. Roveři hlídají území, v němž jsou rozházeny útržky zprávy, každý tým má zprávu jinou. Jeden z členů družiny je zajat. Ostatní vybojovávají zprávu a vysílají ji morseovkou zajatci. Ten má za úkol zprávu rozluštit a v ní obsažený úkol splnit. Tím se vysvobodí ze zajetí a jeho tým vyhraje. Nejlepší je King-kongův tým, některým to jde tak střídavě oblačně.
Vyrážíme na další cestu. Asi po půlhodince zastavujeme před zámkem Radíč a jdeme na prohlídku, domnívám se, že troška KáPéČé (čili kulturně poznávací činnosti, jak se říkávalo za starých časů, když byli skauti zakázaní a schovaní pod TOMy ve svazu turistiky ČSTV) nemůže škodit. Zámek je v rekonstrukci a místnosti jsou skoro prázdné, takže tu nemůžeme nic zničit, což je velká výhoda. Přece jenom, jak už jsem psal nahoře, nahrnulo se nás dovnitř čtyřicet dva. Paní majitelka, která nás provází, je ale hodná a spíše nás chválí, že toho hodně víme. Klade nám totiž v každé místnosti otázky k nástropním malbám. Na zámku žil matematik a filozof Bernard Bolzano, a tak si mohu se zasvěcenci popovídat o Bolzano ? Cauchyově, čili zkráceně B-C podmínce. ?A kdepak se neurodilo? Na analýze?? Vzpomněl jsem si na okřídlený výrok, který jsem před nějakou řádkou let slýchával na matfyzu.
Paní průvodkyně dokonce připravila i malou hru s odměnou. Máme hledat místnost, kde je: ?Stařec na nebi a kanec na zemi.? V řečené místnosti jsme pak objevili truhličku s bonbony. Nakonec se dozvídáme příběh o pojmenování kopce Drahoušek, kam máme namířeno.
Na Drahoušku dáváme hlavní herní pauzu, asi tři a půl hodinovou. Nejdřív dobýváme zdejší rozhlednu. Dupot čtyřiceti párů nohou vybíhajících nahoru je slyšet určitě až v Sedlčanech, ne-li v Praze. Navíc jen málokdo z Krhútů při výstupu nahoru mlčí.
Na hry se opět rozdělujeme. V jednom cípu lesa se usazují vlčata, hrají osvědčené Angličany a Skoty a další hry. V jiné části lesa pokračuje velký oddíl v mezitýmových bojích vyvoláváním čísel a soubojem o názvy jídel. Nakonec se scházíme s vlčaty na společnou hru Blokáda.
Je čas vyrazit ku Praze. Velký oddíl se statečným vlčetem Šimonem zůstává. Loučíme se nástupem a pokřiky. Po krásném slunečném dni nás kropí při nástupu drobný deštík. Podáváme si ruce, máváme, autobus odfrčel. Zkoumáme mapu. Trasa je brzy dohodnuta. Kolem rozhledny po červené značce sejdeme před Osečany k potoku Mastníku a tam se utáboříme na noc. V Osečanech dobereme pitnou vodu. Pršet po chvilce přestalo, je zase hezky a teplo. Malá zastávka u posedu, sváča. Na kraji Osečan v jedné z chat nám ochotný starší pán dává pitnou vodu. Jakmile jsme opustili civilizaci, začínáme hledat, kde to píchnem. Údolí Mastníku je ale dost úzké a ohraničené zatraceně strmými stráněmi. Jediná loučka je na druhé straně potoka a v potoce je zatraceně hodně vody, která teče zatraceně rychle, je zatraceně studená a koryto vypadá zatraceně hluboké. Takže svůj návrh na přebrodění pokládám spíš jako folklór a nečekám, že bude nadšeně přijat a okamžitě realizován.
Po krátké poradě volíme decentnější variantu. Žádná stráň přece nestrmí až do nebe a nahoře musí být rovný plac. Vybíháme s Lachtanem, Ronym a Čonkinem nahoru ohledat, zda bude tato naše hypotéza vyvrácena protipříkladem. Pokud aspoň jedna stráň strmí až do nebe, ta naše to naštěstí není. Oddechli jsme si. Nahoře je rozumný plácek mezi duby a smrky. Za chvilku jsme všichni nahoře a stavíme plachty, rovery, stany a Čonkin širák. Je nejvyšší čas, v sedm večer je tma.
Už s baterkou procházím a kontroluju všechny příbytky, postavili jsme rychle a kvalitně, jsem spokojen. Usedám na karimatku vedle Čonkinova širáku, abych se nasvačil, naobědval, nasvačil a navečeřel. Nějak jsem to přes den nestihl. Ostatní také při svitu baterek debužírují. V půl deváté většina lidí spí.
Ráno vstáváme kolem půl osmé. Někteří staví z větví bunkr. Někdo referuje o žákovském parlamentu žab, který ráno pozoroval. Schůzi prý předsedala ropucha a kolem ní zasedalo několik skokanů. Šutr pozoroval ze své plachty myš běhající po kmeni padlého stromu.
Snídáme, balíme. Nemáme naspěch, čeká nás jen asi šest kilometrů do Sedlčan a vlak jede ve dvě. Pokračujeme údolím Mastníku do vesničky Sestrouň, po cestě hrajeme na nepřítele. V Sestrouni dobíráme pitnou vodu. Červená značka se ztrácí v neznámu, stoupáme po silnici nahoru. Zařazujeme hru na vraždící mrkev. Po kilometru zastavujeme na malé loučce u silnice, podle mapy tu vede cesta, po které se dostaneme zpátky k Mastníku. Hrajeme dvě kola turborybiček. Vítězí Máťa.
Cesta nás opravdu k Mastníku dovedla, někteří se hezky sklouzli do úvozu. Na kraji Sedlčan zrovna probíhají nějaké automobilové závody terénních aut, ale zrovna když jdeme podle závodiště a zastavíme se, abychom se chvíli dívali, hlásí dvacetiminutovou pauzu. Tak jenom okukujeme depa.
Na náměstí dáváme chvilkovou pauzu a finišujeme na nádraží. Je tu konečná, takže se můžeme asi půl hodiny před odjezdem nasoukat do vlaku. Nejdřív jsme ve vlaku sami, pak doráží další skautský oddíl. Ale vešli jsme se i tak. Přestup v Olbramovicích, do Prahy sice jsou kupéčka, ale vlak není tak prázdný, abychom je měli pro sebe. Jedeme v posledním vagónu, díváme se u zadních dveří na koleje, jak ubíhají za vlakem. Žádné zpoždění, v Praze jsme přesně na čas.
A ještě výsledky mezitýmového souboje velkého oddílu: první místo Mabeho Lišáci s 37 body, druhé místo King-kongovi Lišáci s 29,5 body, třetí místo Káňata s 23 body, čtvrté místo Hřebíci s 21,5 body.. V soutěžích vlčat zvítězil Rytíř, druhý byl Judy, o třetí a čtvrté místo se dělili Šíp a Meč.