Vyrážíme jako vždycky. Večerní vlak do Českých Budějovic, přes rozkopaný perón a pustou halu před nádraží a tady už čeká objednaný autobus. Nakládáme se dovnitř a vezeme se noční krajinou do Českého Krumlova. Krátký pohled na osvětlený zámek, sjíždíme k řece a dál podle ní proti proudu do kempu Nové Spolí. Kemp prázdný, je po sezóně, obloha čistá, takže většina lidí dává širák, usínáme.
Ráno asi v sedm hodin jen opravdu malinká sprška a v devět, kdy přivezli lodě, je už úplně jasno, že dnes bude celý den úplně jasno. Naloďujeme se a vyjíždíme. První jez jsme si už okoukli ráno, není proto třeba nic moc řešit, i když máme několik nových nebo skoro nových zadáků (Mabe, King-kong, Ondra, Křupka, Lev). Jde jim to velmi dobře. Další jez za silničním mostem, pak dlouhá úzká šlajsna pod kostelem.
Proplouvání Krumlovem je vždycky nádhera. Jezy si vychutnáváme, jedeme šlajsnou i slavný Sporťák pod zámkem, šlajsna je široká, nově udělaná, nedávno tu mohutně bagrovali a legendární vlna, která spolehlivě zalévala a převracela lodě (jak jsem si sám několikrát otestoval), zmizela. Také je poměrně nízký stav vody. Díky tomu jsme sjeli šlajsnu beze ztrát a cizincům na lávce zmařili oblíbenou zábavu.
Řeka hezky teče, takže nám to docela odsejpá, odhaduju rychlost na sedm kilometrů za hodinu. Počasí jedním slovem ideální. Podzimní modrá obloha, stromy se už probarvují do žluta. Voda v řece průzračná. A jak už jsem konstatoval výše, je po sezóně, takže na řece jsme úplně sami. Kdo jel někdy Vltavu v červnu nebo v červenci, dovede ocenit, co tohle konstatování znamená. V létě tu projede denně možná pět set lodí.
Po poledni jsme ve Zlaté Koruně. Obědváme a bavíme se na zdejším jezu hromadnými sjezdy a proplouváním šlajsnou ve vestách. Koupeme se, určitě bude přes pětadvacet stupňů, i voda je nezvykle teplá. V kempu pod jezem dobíráme pitnou vodu. Míjíme zlatokorunský klášter, peřejky a Dívčí Kámen, tábořiště. Jsme tu o hodinu dřív, než jsem odhadoval, kolem páté. Loučka, kde jsme vždycky spávali, zůstala neposekaná a netykavky na ní mají skoro metr. Naštěstí je posekaný jiný plácek, takže tu rozbalujeme stany nebo stavíme plachty na pádla. Podle předpovědi z pátku má přes noc přijít déšť, takže kontroluju pečlivě stav všech stanů a plachet a někteří musí přestavovat. Jdeme na dřevo, večeříme, sedí se u ohně, pomalu se trousíme spát.
Noční déšť nepřišel a ráno je opět krásně. Máme štěstí. Posledních šest kilometrů. Na klidném úseku jsme udělali z lodí vor a skáčeme po špičkách. Jez před Boršovem. Jet se nedá, ale aspoň jde sklouznout lodě a tím pádem nemusíme přenášet. Poslední metry. Vyloďujeme se vpravo pod železničním mostem , abychom to měli co nejblíž na nádraží, nakládat lodě se ale dá jedině vlevo. Zadáci tedy převážejí prázdné lodě na druhý břeh a zpátky se brodí. Na levém břehu zůstává jen malé nakládací komando, ostatní se převlékají, obědvají, krmí bílozrzavou kočku a kutají v břehu.
Odcházíme na nádraží. Zbývá dvacet minut na turborybičky na blízkém travnatém hřišťátku. Bílozrzavá kočka táhne za námi, asi si myslí, že dostane ještě něco. Vlak, přestup v Budějovicích, někde před Benešovem začíná pršet, ale to už je nám nádherně jedno. Na Hlavním nádraží je mi v tričku docela dost chladno.