Po roce opět vzhůru na kola. Společná akce velkého oddílu a vlčat, takže je nás na dva autobusy. Sraz je u klubovny. Nádherný podzimní den, modrá obloha, trávníky po Jižním Městě jsou pokryty první letošní podzimní jinovatkou. Od začátku září máme na výpravách mimořádné štěstí na počasí. Nakládáme kola na vlek, pěšáci obsazují jeden autobus, cyklisti druhý, můžeme jet.
Pěšáci pod vedením Honziny a Čonkina se vylodili pod Mníškem, šlapou nahoru na Skalku a dál po brdských hřebenech přes zdejší trampské kempy, rokle a potoky. Hrají hry, mají s sebou i družinové vlajky , aby je využili při vlajkové. Autobus s cyklisty projíždí Dobříší a stoupá po silnici na hřeben ve směru na Hostomice. V sedle vykládáme. Rozdělujeme se do tří mužstev: terénní A mužstvo s Tkaničkou, Radkem , Lachtanem a Nánou, střední B mužstvo s Jéžou, Koučem a Štaflíkem, nejmladší vytvářejí C mužstvo s Milanem a Honzou. Vyjíždíme směr Stožec, ale tady už se naše cesty rozdělují. Tkaničkovo terénní mužstvo míří kolem bývalého vojenského objektu z hřebene směrem vlevo, Jéža sjíždí se svou partou na Knížecí studánky a C mužstvo pokračuje po červené značce k rozcestí Na soudném.
Nebudu popisovat podrobně jednotlivé trasy, každé z mužstev najelo kolem třiceti kilometrů, terénní A mužstvo si je zpestřilo velmi hodnotnými terény. Moje C mužstvo sjelo do Kytína a na Malou Svatou Horu, vybrali jsme po cestě dvě kešky (při hledání navigoval Albatros), poté jsme v Chouzavé potkali v protisměru jedoucí Béčko. Zrovna řešili havárii Martinovy přehazovačky. Odstranit ji se nepodařilo. Proto se Kouč jako jeden z šéfů B mužstva musí obětovat, půjčuje svoje velké kolo Ovci, Ovce půjčuje své menší kolo Martinovi, Kouč si bere Martinovo rozbité kolo a vydává se na pěší pouť na Skalku. Čeká ho zhruba 8 kilometrů. Kouči, díky za obětavost.
Na trase potkáváme různé zajímavé lidi, kteří se s námi dávají do řeči. Skupinka na horských kolech chválí nezdolnost C mužstva, starší paní z Moravy nám Na soudném ukazuje plný košík hub, které nasbírala. Pouštíme ji sednout na lavičku, kde svačíme, vyptává se nás, odkud a kam jedeme. Starý pán pod Skalkou nám vykládá, že nahoru už je to jenom jako sto padesát dvakrát na Sněžku.
Kolem čtvrt na pět se sjíždíme a scházíme na parkovišti v sedle pod Skalkou. Protože je krásně, je tu pěkný mumraj, plno aut, a tak nejde nakládat kola. Dohadujeme proto s panem řidičem, že sjedeme z kopce do Řitky a naložíme tam, ostatně proč se na závěr nesvézt z pořádně dlouhého kopce. Autobus pro pěšce zůstává na místě, těm by to z kopce tak neodsejpalo.
V Řitce se opět všichni shledáváme a dvouautobusový konvoj může vyrazit ku Praze. Před klubovnou na nástupu rozdáváme diplomy za zářijové bodování, Tkanička vyhlašuje nový úkol do Robinsona a po pokřicích vyrážíme domů.