Letos byl zimní sněm bez sněhu, počasí v pátek skoro jarní či podzimní. Vyrážíme společně s vlčaty, která budou spát ve skautské klubovně v Táboře a přijedou za námi na louku v sobotu ráno. V Táboře na nádraží se tedy rozcházíme, my pokračujeme na první nástupiště, vlčata do města. Čtvrthodinka vlakem, půlhodinka od vlaku na louku a začínáme se stavbou týpek. Nosíme dřevo, připravené od podzimu v boudě, rozděláváme v týpkách ohně a ubydlujeme se. Opékáme buřty a chleby, kecáme, jdeme spát. Roveři a starší dávají širák, vzhledem k počasí adekvátní řešení.
Ráno vstáváme postupně, kdo je vzhůru, snídá a udržuje oheň. Tráva je pokryta mírnou vrstvou jinovatky. V devět je oficiální budíček a rozcvička tradičně v trenýrkách. Lachtan to bere hákem a žene nás ještě na menší výběh lesem. Zapalujeme další oheň na užitkovém ohništi, vaříme společný čaj. Jdeme na dříví. Rozjíždí se letošní sněmovní hra. Řídí ji Lachtan, Radek a Tkanička. Rozdělují kluky do čtyř týmů a začíná celodenní pátrání po yettim. Křeček s Rybou staví sněmovní ohniště a připravují fakuli na jeho zapálení. První etapou je transport materiálu do základního tábora: všichni si berou na záda svoje batohy (bez věcí) a startují na terénní běh do svahu, při kterém se tým musí držet za ruce. Následuje převoz materiálu čili závody trakařů opět s batohy a cesta mlhou, tedy se zavázanýma očima za zvukem píšťalky. Zábavné je hledání yettiho trusu, tedy kartiček zahrabaných v krtinách, kterých je na tábořišti vzhledem k mírné zimě plno. Pak týmy vybíhají k boudě, aby co nejrychleji získaly z letadla shozené pušky a GPS.
Pauza na oběd a čaj, přicházejí vlčata, která přijela vlakem z Tábora. I vlčata si opékají svoje klobásy a buřty. Po obědě Lachtan přidává k týmům velkého oddílu vlčata, abychom mohli pokračovat s etapami společně. Ještě před další etapou stěhujeme lávku. Už dlouho jsme se bavili o tom, že by bylo potřeba nějakou na louce postavit, abychom nemuseli potok pořád přeskákávat po kamenech. A dnes ráno při Lachtanově rozcvičce jsme jednu hotovou lávku našli. Zní to dost neuvěřitelně, ale je to holá skutečnost. Na potoce bývají občas menší povodně a jedna z nich lávku odněkud připlavila. To má tak někdo štěstí. Stačí ji čapnout a přenést tam, kde ji potřebujeme mít. Lávka je ale dost bytelná a jako pírko ji rozhodně nezvedneme. Navíc je zaklíněná mezi stromy na strmém břehu, a to druhém břehu, než na kterém ji potřebujeme mít. Operace bude náročná, mimo jiné i proto, že se nikomu nechce spadnout v prosinci do potoka. Onehdá na zimním sněmu, který byl podobně jako ten letošní bez sněhu, natloukali dospělí kůly v břehu blízko boudy, aby se nesesouval. A co se nestalo (vlastně spíš: A co se stalo)? Radek stál najednou v potoce. Tak tohle letos Radek ani nikdo další zopakovat nechce, postupujeme proto maximálně obezřetně. Opatrně lávku vytahujeme a přesouváme na druhý břeh. Po louce ji nese skoro celý velký oddíl. Na poslední část cesty vezeme na lávce nejmenší vlče Bambulku, abychom dokázali, že sil máme do rezervy.
Následuje nejúspěšnější etapa, klasická masohra lední medvědi. Každý z týmů volí jednoho člena, kterému obléká co nejvíce bund, svetrů, kalhot a tak dále. Tito lidé představují medvědy, s nimiž se expedice za yettim potkala. Nejprve medvědi chytají členy týmů podobně jako při turborybičkách ( kromě možnosti chyceného člověka zvednout přibyla ještě možnost zalehnout ho), pak se snaží medvědi prorazit jako při hře Král vysílá své vojsko a nakonec tvoří svými těly společně se staršími tunel, jímž se probíhá (alias známé dveře čili frmol v restauraci). Pořádně se zmasit, koho by to nelákalo?
Po etapě dáváme pauzu, opět pijeme čaj, který vaříme na ohni ve velkém hrnci. Následuje přenášení yettiho krve (nanosit určené množství pitné vody v puse, vlčata se snaží donutit nosiče, aby vodu vyplivli, hledání yettiho chlupů v lese za potokem (teď už nám slouží nová lávka) a střelba na yettiho. Po závěrečném běhu za yettim zapalujeme kolem šesté sněmovní oheň.
Oheň zapaluje z titulu funkce psa Křeček a sněm řídí jako šaman Radek. Začínáme jako vždy modlitbou kmene Omaha. Pak následuje obvyklý sněmovní program: výsledky bodování jednotlivců velkého oddílu i vlčat za listopad, čokolády pro vítěze , součet bodování od září, hodnocení docházky na výpravy a odměny pro ty, kteří ji mají stoprocentní, výsledky bodování družin a odměna pro nejlepší družinu, stav plnění úkolů do Robinsona. Nováčci, kteří přišli v září, se představují oddílu. Probíráme, jaké výpravy nás čekají od ledna do tábora. Program prokládáme kytarou, Křeček bohatě přikládá, takže snad nikomu není zima. Sněm ukončujeme chvilku po sedmé, vlčata vyrážejí na vlak do tábora a velký oddíl zalézá do týpek. V týpkách večeříme, někdo si peče v popelu brambory, které přivezla vlčata z Tábora.
Nedělní ráno je mrazivější. Zmrzlá tráva křupe pod nohama, vrstva jinovatky je silnější než v sobotu. Zamrzla voda ve flaškách i čaj v hrnci, zamrzla i pumpa a na hladině vody v barelu u studny je tlustá vrstva ledu, kterou musíme prorazit sběračkou. Roztápíme ohně v týpkách a rozfoukáváme oheň i na užitkovém ohništi. Vstáváme (v neděli bez rozcvičky), snídáme, balíme. Sundáváme týpka a oklepáváme z lemu plachet vrstvu ledu. Podobně jako včera večer vysíláme kouřové signály do okolí, v lese je totiž spousta chvojí, které po přiložení na oheň krásně kouří. Nakonec, musíme se taky trochu vyudit, ať ve vlaku lidí poznají, kde jsme byli. Nástup, kontrola, jestli mají všichni pořádně sbaleno, vzhůru na vlak. V Táboře na nádraží se přidávají vlčata a je hotovo.