Výprava velkého oddílu začínala srazem u klubovny v 19 hodin. Vlastní hra startovala ve 20.00. Dospělí a roveři vytvořili dva obslužné týmy. Oddíl postupoval společně. První fáze hry probíhala na Jižním Městě a měla tři části ? hledání QR kódů (cesta po QR kódech odkazovala nakonec na sklenici s obálkou schovanou u staré klubovny), hledání ústřižků fotky v lesoparku podle azimutů (fotka odkazovala na sklenici s obálkou schovanou ve hrázi rybníka u klubovny ve Výstavní) a konečně sestavu šifer se zašifrovaným textem: ?Hledej ve Výstavní na WC.? I zde čekala sklenice s obálkou. Konečným výsledkem byla lokace Velkopopovicko – V Tejčku – rozcestí.
Následoval přesun posledním nočním vlakem z Hlavního nádraží a pěšky na zmíněnou lokaci. Zde čekali roveři, kteří klukům předali obálku. Obálka obsahovala instrukce k dalšímu průběhu hry. Vše začalo lovem. Roveři lovili kluky a brali jim věci. Jednomu člověku mohli sebrat maximálně dvě věci, lov trval přes celou noc. Někdo přišel o spacák, někdo o botu. V obálce byla připravena další obálka s popisem ?sobota ráno 9.30?.
Po rozlepení této obálky čekala kluky slepá mapa z 19. stoleti a v ní zakroužkované místo, dále fotografie zastávky Velké Popovice, rozcestí Krámský. Zde nalezli šifru s další kontrolou, a tak hra postupovala od kontroly ke kontrole až do 19 hodin. Pořadí kontrol: rozcestník U Všedobrovic ( slogan ?Co sis uvařil, to si sněz?), kříž na rozcestí Lojovice, Dub a Křivá Ves ( slogan ?Cvik dělá mistra?), Mokřany, kamenný most ( slogan ?Kdo se moc ptá, moc se dozví?), začátek betonové zdi pod rozhlednou Ládví u Kamenice ( slogan ?Kdo hledá, najde?) a Gabrhele, soutok Mokřanského potoka (slogan ?Žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebyl konec?). Cíl hry byl u Lorety v Pyšelích. Následoval večer u ohně s vařením po družinách, kytarou a relaxací. V neděli se vstávalo v deset, zbývala už jen krátká cesta na vlak.
Vlčata strávila víkend v Krhútském teritoriu v Meziříčí. Hráli jsme soft, soutěžili o herní peníze do letošní etapovky, podnikli průzkumné cesty korytem potoka a v lese kus od tábořiště směrem k Padařovu zahráli větší hru Na urkany. Na sobotní večeři jsme společně obalovali a smažili kuřecí řízky s bramborovou kaší. Večer jsme zahráli pár písniček na kytaru a kolem deváté už šli někteří spát, vstávali jsme totiž ráno, pro mě celkem nepochopitelně, už v sedm. V neděli už to bylo lepší, budíme se kolem osmé až půl deváté, balíme, hrajeme na louce trojnožku a vyrážíme na vlak. Z vlaku máváme v Pyšelích velkému oddílu, kluci sedí na lavičkách na nástupišti a čekají na pantograf do Prahy. I oni nás vyhlíželi, ale vlak jel tak rychle, že nás nepostřehli.