Letošní kolovka směřovala do Benátek nad Jizerou. Počasí je už trochu podzimní, chce to teplejší oblečení, hrozící déšť naštěstí nepřišel.
Startujeme tradičně od klubovny velkého oddílu, přesně vzato zde pouze nakládáme batohy do auta a pak se rychle přesouváme do lesoparku, přece jenom je nás dost, takže nechceme vytvářet na ulici u klubovny dopravní zmatky. V lesoparku na louce se rozdělujeme do tří skupin, vlčata jedou všechna společně pod vedením Milana, Nány, Honzy, Ondry a Jakoba, velký oddíl vytvořil A mužstvo největších chrtů vedené Jéžou a Lachtanem a B mužstvo vedené Tkaničkou a Vaškem. Není na co čekat, poslední domluva o srazu odpoledne v Benátkách a vyrážíme.
S vlčaty volíme nejkratší trasu. Je to lehká trasa po rovině a po cyklostezkách, kolem přehrady do Petrovic , Horních Měcholup, Dolních Měcholup, dál na Zeleneč, Káraný a odtud už je to kousíček. Na místě jsme nečekaně brzy, už kolem 16. hodiny, je dost zima, takže nás to po cestě nelákalo k nějakému velkému odpočívání. Přichází místní skautská šéfka a otevírá nám klubovnu, kde budeme spát. Klubovna je obrovská, skládáme dovnitř kola, máme v nohách 50 kilometrů, takže chvilku odpočíváme a pak jdeme hrát hry na louku kousek za klubovnu. Nána s Honzou zatím nakupují na večeři. Kolem 18. hodiny přijíždějí obě mužstva velkého oddílu. A mužstvo si udělalo velký okruh směrem na Mladou Boleslav , Krnsko a tak dále, ujeli přes devadesát kilometrů. B mužstvo ze začátku volí stejnou trasu jako vlčata (dokonce jsme je dvakrát s vlčaty dojeli), pak si přidalo oproti vlčatům pár kilometrů navíc. Velký oddíl jde po družinách nakupovat na společnou večeři, klubovna je v centru Benátek, takže nedaleko mají otevřeno Penny a Billa. Vaření je trochu náročně, protože kuchyňka na náš počet není dimenzovaná. Lišáci vysílají Bigglese s Tintinem a hrncem, aby jim uvařili u tety, která bydlí asi pět minut od klubovny. Po 19. hodině přijíždí Máček a Králíkem, přivážejí autem batohy. Rozbalujeme se na podlaze ke spaní, vlčata a někteří mladší kluci z velkého oddílu hrají hry, řešíme různé organizační záležitosti, myjeme nádobí, kolem 22. hodiny už spíme, přece jenom jsme si dali do těla a únava se projevuje.
Ráno vstáváme v osm. Šéf akce Jéža nás žene na tradiční rozcvičku v trenýrkách, zatímco místní chodí po ulicích v bundách a čepicích a udiveně nás pozorují (jak už jsem psal, klubovna se zahradou leží v centru města). Balíme, snídáme, vynášíme ven kola, rovnáme batohy na hromadu, aby se v klubovně dalo uklidit. Nejdříve vyjíždí B mužstvo velkého oddílu s plánem udělat okruh kolem Milovic a navštívit zdejší tankodrom, pak vlčata ? směr bývalé vojenské letiště, poslední kolem půl jedenácté A mužstvo, které jede do Prahy. S vlčaty prohlížíme opuštěné hangáry na letišti, Ondra s Jacobem pořádají závody na bývalé letištní dráze. Letiště je pusté a prázdné, nikde nikdo. Když se už začínáme balit k návratu, objevuje se na konci letištní dráhy A mužstvo. Přijíždějí k nám, přejeme jim hezké počasí na cestu, je tepleji než včera a neprší, snad to vydrží. S vlčaty se vracíme zpátky ke klubovně, ale jsme tu tak brzo, že dáváme ještě kolečko ke zřícenině hradu Dražice. Když jsme se vrátili definitivně, je tu už B mužstvo a pečlivě čistí kola od bláta po manévrech na tankodromu. My máme kola naopak nádherně čistá díky dnešní trase po asfaltových silnících.
Vyklízíme klubovnu, odevzdáváme klíče, přesunujeme se na parkoviště na druhé straně ulice, po půl čtvrté je tu autobus. Nakládáme kola, svoje batohy a batohy A mužstva a jedeme do Prahy. A mužstvo dorazilo do klubovny asi 20 minut před námi. Rychle vyložit autobus a hlavně kola z vleku, na tyto manévry je tu všude strašně málo místa, nástup a vzhůru k domovům.
Konečná bilance:
A mužstvo: 165 km
B mužstvo: 88 km
Vlčata: 79 km