Zimní sněm byl na blátě, ale teď celkem slušně mrzne a sněží už od Boleslavi. Docela vydatně. Za Turnovem už stojí v kopci kamion a nemůže se hnout, za Železným Brodem už jedeme krokem a držíme si palce, aby autobus dokázal vyjet až k chatě a aby bylo kde ho zaparkovat. Nakonec se povedlo i to zaparkování, jen jsme si museli pořádně zaházet lopatami. I mezi baráky v Desné je sněhu nejméně půl metru, spíš víc. Starší tedy po půlhodince práce vytvořili plac pro autobus, pak ještě proházeli místo pro Vaškovo, Jéžovo a Sirkovo auto. Sněží pořád dál, takže není úplně jasné, jestli bude ráno možné autobusem vůbec někam vyjet. Tkanička dává na facebook fotku osvětlené chaty a píše k tomu: ? A jsme na horách. Vlčata jsou již v postelích a velký oddíl prohazuje místa na parkování autobusu a aut. Sněží, tak ráno uvidíme, zda autobus vyjede.? Pan řidič ještě večer reaguje: ?Budu se snažit, lidičky zlatí.?
Nakonec se vyjet podařilo. Pět vlčat s Tkaničkou (který má chřipku a je rád, že je rád), Jacobem a Anežkou zůstává na sjezdovce na Říčce. Ostatní jedou autobusem nahoru. Běžkaři do Polubného (na Jizerku se autobusem rozhodně jet nedá, ani Polubný není bez problémů), sjezdaři na Paseky. Sněží i celou sobotu, chvílemi hustěji, chvílemi mírně, většinou je zataženo, ale teplo, kolem nuly. Běžkařské A mužstvo vyráží přes Smědavu na Smrk. Pronikne až na jeho vrchol a rozvine tam Krhútskou vlajku. Část stop je urolbovaná, ale kvůli trvalému sněžení zdaleka ne všechny. Prý to bylo hodnotné, zvláště vrcholové partie. Odhad délky trasy 40 kilometrů.
B mužstvo míří přes Václavíkovu studánku, Knížecí a Jezdeckou k Soušské přehradě. Máme i lidi, kteří stojí na běžkách prvně v životě a chvíli to trvá, než se rozkoukají, co a jak. Dimo je v první hodině víc na zemi než na lyžích, ale nakonec nějak chytil techniku a jde to. Na odbočce na Jezdeckou se rozdělujeme. Ondra si bere tři nejschopnější a dává si s nimi malý přídavek, já s ostatními si nadjíždíme právě přes Jezdeckou. Sraz je na Soušské silnici. Jezdecká je absolutně neprošlápnutá, díky metrové vrstvě prašanu se chvílemi i na lyžích propadáme po kolena. Ale i tak postupujeme docela rychle, jsem s tempem spokojený. Po Soušské silnici to jede jedna báseň, tady rolba zapracovala. Poslední úsek cesty scházíme po silnici s lyžemi na ramenou. Stmívá se, ujeli jsme odhadem 15, Ondrova skupina 20 kilometrů. Když přicházíme k chatě, zrovna se vracejí sjezdaři z Pasek a Tkaničkova parta už je tu taky. Čekáme jen na Jéžovo A mužstvo. Jsou tou dobou na Soušské silnici, takže je jasné, že i jejich návrat proběhne hladce.
Vaří se večeře, sušíme věci, řešíme různé oddílové záležitosti. Po večeři vyráží velký oddíl na obhlídku okolí, vlčata pod vedením Mabeho hrají hry v jídelně. Kolem desáté jdeme příjemně unaveni spát.
V neděli jdou všichni sjezdaři na Černou Říčku, běžkaři musí šlapat nahoru pěšky. Opět celou noc sněžilo. Pokud by nás autobus někam vyvezl, už by nevyjel zpátky do kopce k chatě a nosit všechny věci až na odbočku v Desné, to by nebylo nic moc. Je tu totiž menší dopravní kalamita, pravidelná autobusová linka odkloněná, silnice neprohrnutá. Pan řidič se synem odhazují sníh, aby autobus mohl vyjet, Vašek si musí vyhrabat ze sněhu svoje auto. A mužstvo šlape tedy s běžkami do Polubného, B mužstvo přes Nyčovy domky k Montanii. Jedeme pak kousek po Soušské silnici a trénujeme sjezdy po spojce z Knížecí. Tady potkáváme A mužstvo, které v rekordním čase zrealizovalo naši včerejší trasu. Po poledni se všichni scházíme v chatě, dobalujeme a nakládáme se do autobusu. První úsek cesty do Prahy vypadá všelijak, kolona, sníh, jede to krokem, ale od Železného Brodu už je silnice upravená a tak jsme v Praze nakonec ještě s rezervou.