Polsko číslo 2 ? řeka Bobr. Kwisu jsme jeli 7. ? 10. května 2015. Udělali jsme to letos trošku pohodlněji ? autobusem jedeme už z Prahy, na Černém Mostě nabíráme Ginkgo, v Hodkovicích nad Mohelkou na parkovišti u pumpy připojujeme za autobus vlek s loděmi a pan řidič si dává povinnou půlhodinovou přestávku. Pak už jedeme na jeden zátah.
Setmělo se. Většina lidí v autobuse spí, jen občas se někdo probudí a sleduje, jak projíždíme polské vesnice utopené v mlze. Cyrano naviguje řidiče, takže úspěšně zdoláváme všechny kruhové objezdy a ukazatele. Lwówek Slaski, most přes Bobr, poznávám místa, kde jsme byli v létě na průzkumu, odbočujeme ze silnice a jsme u elektrowni. Chvíli šachujeme, kde složit lodě, manévry s autobusem a vlekem, sundáváme lodě z vleku, stavíme tarpy a jdeme spát. Je půlnoc. Přichází noční hlídač z elektrowni a žádá nás, abychom si nestavěli tarpy tak blízko u plotu, že nás vidí dispečer na kamerách.
Ráno vstáváme v 8 hodin. Rozcvička v trenýrkách, snídáme, balíme, taháme lodě asi 200 metrů, protože hned pod jezem se nelze nalodit. Plavbu začínáme soustavou zatopených pískoven. Nad ostrovem se vznáší obrovské hejno racků, je to jako z hororu. Propluli jsme pískovnami a jsme na řece. Teče to velmi rychle!
Zúžené místo, strom, a je to! Jedna otočená loď Ginkga, Piškotova loď, Mabeho loď. Jedna z lodí zůstala viset potopená pod stromem a Tkanička, Tiger a další mají co dělat, aby ji odtud dostali. Hodinové zdržení. Nik si špatně zaroloval límec na loďáku a má teď loďák plný vody. Ještě že jídlo je v krabičkách a spacák zabalený v igelitu.
Jedeme dál. Řeka teče stále stejně rychle, koryto je poměrně široké a bez kamenů, rychlost plavby 7 ? 8 kilometrů za hodinu. Jen ty jezy ? obrovské, nesjízdné, vždycky složitě přenášíme nebo přehazujeme, dřina. Na žádném jezu není šlajsna. Na jednom z jezů dáváme oběd. Radek si ho úspěšně sjel v singlu bez věcí, pod jezem v peřejích se otočili Šákul a Salám. Šákul utopil pádlo, ještě že jsme vzali dvě náhradní.
Připlouváme do města Boleslawiec. Pro místní jsme atrakce. Fotí si nás na lodích, fotí si svoje děti posazené do lodí. V Polsku se asi opravdu na vodu nejezdí. Pod viaduktem se rozdělujeme. Pár lidí si jde prohlédnout město, já jim hlídám lodě, většina posádek jede hned dál. Zhruba v pět hodin odpoledne kotvíme. Táboříme na místě, které jsme vytipovali v létě, u mostu mezi vesnicemi Dabrowa Boleslawiecka a Krepnica, říční kilometr 133,1. Dřeva je na místě dost, za chvíli hoří oheň, večeříme, Nik si suší spacák, relaxujeme. Ujeli jsme 31 kilometrů, počasí únosné, chvílemi slunce, chvílemi pod mrakem, bez deště.
V neděli vstáváme opět v 8 hodin, rozcvička v trenýrkách, snídaně. Rozkaz zní jasně ? v 9 hodin budou všechny lodě na vodě. Čeká nás nejdelší úsek z celého víkendu. Začíná pršet a je pěkná zima. Řeka vypadá stejně jako včera. Teče rychle, koryto bez překážek, velké nesjízdné jezy. Jedeme neobydlenou krajinou, vesnice, pokud jsou, stojí dál od řeky. Vidíme stromy ohlodané od bobrů.
Odpoledne přestalo pršet a mírně se oteplilo. Jediné město, kterým proplouváme, je Szprotawa, kde opět vzbuzujeme pozornost obyvatel. Na jednom z jezů se s námi při přetahování dává do řeči pán na kole. ?Zítra, Žagaň, ende,? odpovídá Králík na dotaz, kam jedeme. Místní nadšenci nám dokonce na některých jezech pomáhají tahat lodě.
Táboříme v lese a je to stejně jako minulou noc tak, jak už v Čechách na vodě nelze zažít. Spaní opravdu nadivoko, žádný kemp, za celý den jsme nepotkali jedinou loď. Postavit tarpy, vykopat ohniště, ráno všechno uklidit včetně zamaskování ohniště a vyplout. To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jezdíme na vodu do Polska ? vyzkoušet si pobyt v autentické divočině. Ujeli jsme 47 kilometrů ? vůbec nejvíc, kolik jsme v historii oddílu za jeden den zmákli.
Na pondělí zbývá 11 kilometrů. Standardní budíček v 8 hodin, standardní rozcvička v trenýrkách, snídaně, balení a jedeme. Vlastně se spíš flákáme, necháváme lodě volně splouvat po proudu, spojujeme se do voru. Času je spousta. Po chvilce plavby se zleva vlévá Kwisa, tady na soutoku jsme spali před dvěma lety. Svítí slunce, pohoda. Vyplouváme z lesů do volné krajiny, podplouváme cihlový viadukt, na březích se objevují domy, přistáváme, jsme tady. 10.30 hodin, Žagaň. Autobus přijede před dvanáctou. Čistíme lodě, vybíráme pádla, převlékáme se, přijíždí autobus. Nakládáme lodě na vlek, závěrečné foto s oddílovou vlajkou.
Vyjíždíme směrem na Zhořelec. Všechno klaplo na minutu včetně toho, že v okamžiku, kdy se autobus rozjel, začalo venku pršet. Zdá se, že nás už nic nemůže zaskočit. V autobuse se věnujeme poklidným hovorům, prohlížení okolní krajiny a čtení polských nápisů na obchodech, jídlu nebo spánku.
Ale ouha! Uniforma, plácačka ukazuje, že autobus má zastavit. Inspekcja Transportu Drogowego. Pan řidič musí předložit kotouček na důkaz, že měl povinné přestávky, ukázat, že má lékárničku, techničák, že svítí světla. Visíme tady přes půl hodiny.
Dál už nic zajímavého. V půl šesté jsme u klubovny. Odnosit vesty do klubovny, závěrečný nástup, pokřik.
Souhrn na závěr:
Ujeté kilometry celkem: 89 km
Start: Lwówek Slaski
Cíl: Žagaň