545 Zimní oddílový sněm

Na Zimním sněmu jsme jako vždycky v Krhútském teritoriu – na našem tábořišti v Meziříčí. Těší nás vynikající docházka – celkem je nás tu 47.  Na louce jsme kolem desáté večer. Králík a Tintin šli od vlaku napřed, aby rozdělali oheň na krytém ohništi „v jurtě“. Teď vlčata sedí  kolem ohně a čekají, až vyndáme ze srubu týpka  a zatopíme tam, aby se mohla nastěhovat. Kolem jedenácté už vlčata usínají na palandách ve srubu, kamna se tak rozjela, že musíme ve srubu větrat otevřenými dveřmi, aby tam nebylo příliš velké  vedro. Velký oddíl staví dvě týpka, jde to celkem rychle, ještě nanosit dřevo a sehnat kameny kolem ohniště  a  i velký oddíl se může nastěhovat. V pátek navečer mírně mrzne, odhadujeme kolem pěti stupňů pod nulou, bez sněhu, jen zmrzlé kapičky vody na trávě  se třpytí ve svitu měsíce.

V sobotu vstáváme v osm hodin, rozcvička a rozjíždí se program  – velká sněmovní hra, kterou připravil Lachtan. Hrajeme ve čtyřech velkých týmech, společně velký oddíl i vlčata. Hra se jmenuje Lovci záhad. Skládá se ze tří částí, v každé hraje hlavní roli jedna záhadná „nestvůra“ – Podmořské Ufo, Duch a Tvor. Z jednotlivých etap získávají týmy body a také vždy určitý počet dílků rozstříhaných fotografií „nestvůr“. Nakonec v závěrečném bloku, který skončil až kolem osmé večer, si týmy doplnily zbylé dílky fotografií. Zvítězil tým, který donesl jako první tři složené fotografie záhadných „nestvůr“.

Nejdříve pátraly týmy po  Podmořském Ufo. V první hře šéfové týmů (Martin, Tranďák, Matěj a Nik) drželi v předpažených rukou polena, tým se seřadil na startu a vyběhl  první člověk. Nadechl se a se známým  hututu postupoval dopředu, dokud mu dech stačil. Pak pískl a vyběhl další člověk, doběhl ke stojícímu, předali si píšťalku, nově příchozí se nadechl a tak dále a tak dále. Šlo o to doběhnout jako první k šéfovi týmu, ten ale nesměl po celou dobu pustit z natažených rukou poleno (což mimochodem vůbec nebylo snadné). Následovala hledací hra. Tým se rozdělil na chytače a hledače. Hledači sbírali papírky s čísly. Chytači chytali hledače a bylo ještě několik speciálních pravidel, papírky měly různé hodnoty a tak dále.

Poté následovalo pátrání po Duchovi. V dálkové signalizace si týmy zopakovaly originálním způsobem morseovku. Šlo o odvysílání kódu skládajícího se z písmen a číslic, aby nebylo možné si nic domyslet. Na hraně lesa nad tábořištěm vysílající přeložil text do morseovky, pak ho posílal po jednotlivých hráčích tak, že každému z členů týmu přidělil jednu kartu s čárkou nebo tečkou a řekl mu jeho pořadí mezi ostatními. Tým seběhl dolů na tábořiště, postavil se ve správném pořadí na vyznačenou čáru a pak každý ukázal svou kartu na dálku přijímajícímu. Jak prosté!

Hra Průzkum hřbitova spočívala v hledání  osmi stanovišť v lese. Na pátrání se týmy rozdělily na dvojice, které se střídaly v herním poli. Dvojice měly víčko od ešusu a házecí kostku a hledaly v lese náhrobky – papírové karty. Na kartě bylo  vždy číslo. Dvojice ke kartě  přiběhla, položila víčko od ešusu a jednou hodila kostku. Pokud na kostce padlo číslo, které je na kartě, náhrobek byl nalezen a získán pro tým. Pokud nepadlo správné číslo, jeden z dvojice zůstal a druhý běžel pro dalšího člena týmu, vrátil se s ním zpět a následoval další pokus hodit správné číslo a zase a zase.

Závěr pátrání po Duchovi se odehrával opět na louce na tábořišti. Tým se rozdělil na duchy se zavázanýma očima  a lovce – fotografy.  Lovci se  snažili  „vyfotografovat duchy“ –  na jakoukoliv část oblečení jim přichytit kolíček, hra měla ještě různá vylepšení, různě hodnotné kolíčky  a také zvláštní způsob, který určoval, zda se  „fotografie“  povedla.

V posledním bloku přišel na řadu tajemný Tvor. Šéfové týmů byli odvedeni do lesa se zavázanýma očima a píšťalkou, jejich týmy je pak podle pískání hledaly a zároveň získávaly body za herní karty rozložené kolem stanovišť šéfů, a to tehdy, pokud narazily na šéfa cizího týmu. Už skoro potmě hrajeme lov  zvířat. Každý má na zádech jméno jednoho kuriózního zvířete (internet poskytl dostatek materiálu), úkolem týmu je sepsat všechna zvířata nacházející se v herním poli.

V závěrečném bloku týmy hledají  zbylé díly fotografií. Před zahájením závěrečného bloku dostaly týmy podle bodů za etapy určitý počet žolíků. U krytého ohniště „jurty“ Lachtan rozvěsil šifry, které vedly k pěti místům s zbylými díly fotografií “nestvůr“ , za žolíky bylo možné získat doplňující informace k místům a nápovědu k luštění šifer.

V poledne vaří  Salám pro všechny ve velkém  kotli polévku. I když už nemrzne, přišla všem vhod, zaprášilo se po ní, nezbyla ani lžíce. Večer je buřtguláš, i tady si spousta lidí přidává další porci. Při tomhle počtu už nestačí kotel, Salám musí přidat ještě velký hrnec, aby se tolik brambor, buřtů a cibule vešlo. V devět večer zapalujeme dvěma pochodněmi sněmovní oheň. Hodnotíme činnost oddílu od září, vyhlašujeme výsledky bodování jednotlivců za listopad,  výsledky mezidružinových a mezišestkových soutěží od září (pořadí Netopýři, Lišáci, Káňata, u vlčat první Zelená a druhá Modrá šestka), odměňujeme stoprocentní docházku na výpravy – rekordmany jsou Martin a Myšák (nepřetržitá stoprocentní docházka na výpravy od Zimního sněmu 2017 a Králík (nepřetržitě od Jarního sněmu 2018), kromě nich mají stoprocentní docházku Tukan, Krab, Tranďák, Kiki, Kamzík, Hruška, Damián, Tučňák, Tintin, Netopýr, Datel, Erik a bez jedné výpravy nováčci vlčat Tygřík, Puma, Mungo a Lev. Po sněmu následuje pro zájemce zpěv s kytarou v “jurtě”, kdo je unavený, jde spát.

V neděli  vstáváme až v devět hodin, ale práce jde ráz na ráz, takže zbyl čas i na bodovanou hru velkého oddílu. Vše na louce i ve srubu je vzorně uklizeno, týpka  vezeme do Prahy na usušení vlakem jako za starých dobrých časů. V kupé, kde jsou složena, nádherně voní kouř ze smrkového dřeva, jímž nasákla týpka i naše oblečení, Tkanička hraje na kytaru a já vzpomínám na doby před třiceti lety, kdy jsme se takto vracívali z prvních zimních sněmů oddílu na Čtvrtém hamru u Dobříše.