Opět po několika letech Ohře na tradiční trase Loket – Stráž nad Ohří. Vyjíždíme v pátek večer od klubovny vlčat autobusem – do Lokte jediná rozumná možnost dopravy a jako bonus pohodlí. Na tábořišti v Lokti je docela plno, možná za to trochu může předpověď počasí, která slibuje pěkný víkend. Autobus při couvání a otáčení trochu šachuje, místa není nazbyt. Vše ale dobře dopadlo.
V osm budíček, rozcvička, v devět lodě jako vždycky, pro některé zařazujeme oblíbenou atrakci – nalodění na břehu a sešupem ze svahu rovnou do vody – trošku to cákne, je to vidět na fotkách. Vyplouváme do krásného rána, teče to, jede to, sluníčko, pohoda. Vážíme si toho, na jedné z minulých Ohří jsme tu touto dobou zažili v poledne osm nad nulou. Mírné peřeje, zákruty, Svatošské skály a jsme v Karlových Varech, proplouváme Vary, pauzička na jídlo, jezy – co se dá, jedeme. Umělou peřej Hubertus nejdřív sjíždíme (úkol sto procent nepotopeno nebyl splněn), pak proplouváme ve vestách, je krásně, užíváme si. Zkoušíme klasiku pro šikovné – skákání po špičkách lodí z jedné na druhou. V Kyselce doplňujeme zásoby pitné vody u Mattoniho pramene. Radošov, krytý most a jez, ten musíme přenášet. Kousek za Radošovem spíme na obvyklém místě v lese, dobré tábořiště u radošovského jezu už totiž několik let nefunguje.
V neděli nás čeká dvanáctikilometrový úsek do Stráže nad Ohří opět v pohodovém počasí a tempu včetně vodní bitvy. Pak už jen autobus a návrat do Prahy.