Páteční cesta vlakem se nečekaně zkomplikovala. Dojeli jsme do Světlé nad Sázavou a tady vlak zůstal stát. Dost dlouho nám nikdo z průvodčích nebyl schopný říct, co se děje, asi po půl hodině jsme se dozvěděli, že je porouchaná lokomotiva. Pokyny průvodčích se několikrát změnily: čekejte ve vlaku, budete připojení za jiný rychlík, vystupte, přestoupíte do jiného vlaku, přijede osobák, přijede rychlík…

Asi po 45 minutách přijel další rychlík od Prahy, přestupujeme do něj, ale doveze nás jen do Havlíčkova Brodu, kde končí, tady čekáme asi půl hodiny na osobní vlak, teprve ten pokračuje až do Žďáru nad Sázavou. Na nádraží čeká netrpělivý správce skautské klubovny, nakládá Tintina do auta, aby mu co nejrychleji klubovnu předal a mohl jít spát, je to silničář a vstával do práce v půl třetí ráno. Všude kolem Žďáru leží totiž dost slušná vrstva sněhu. 

Vlčata spí v přízemí ve velkém sále, velký oddíl v klubovnách v patře. Dům je bývalá čistička průmyslové vody pro Žďárské strojírny, skvěle zrekonstruovaná za peníze z Evropské unie a částečně z rozpočtu Žďáru nad Sázavou. V kuchyňce ponechali při rekonstrukci části původního zařízení – železné traverzy s kladkami, háky a řetězy, vypadá to zajímavě.

Velký oddíl přespí ve Žďáru do soboty, pak vyrazí na cestu, aby doputoval do chaty, kterou mají žďárští skauti pronajatou od lesní správy u rybníka s trochu nezvyklým názvem Řeka. Vlčata zůstanou celý víkend ve Žďáru.

Hru pro vlčata připravil Tintin. Cílem je získat obrázek draka. Tintin vybral okružní trasu s návštěvou známého kostela sv. Jana Nepomuckého ve tvaru hvězdy na Zelené hoře, dále kolem sochy Mamlase od Michala Olšiaka, pak přes kopec  Samotín (vybral ho za letošní krhútskou horu vlčat), moravskou zemskou hranici a sochu hlavy mamuta u Sázavy (také od Michala Olšiaka). Po cestě hrajeme jednotlivé etapy, podle pořadí v etapách si kluci v týmech vybarvují části týmových draků. Nečekaným zpestřením bylo trhání suchého rákosí u jednoho z rybníků při cestě, skoro každý chtěl získat aspoň jeden pořádně dlouhý stvol, který si pak nesl. Všude je spousta sněhu, zkoušíme eskymáckou honičku a hlavně se koulujeme.

Po návratu do klubovny pokračují pod vedením  Tintina další etapy – šifrování a skládání obrázku již zmíněného kostela na Zelené hoře. Ondra s Nikem a Krabem smaží mezitím pro vlčata řízky na večeři. Hrajeme také oblíbené Městečko Palermo.

Velký oddíl putoval k chatě zasněženou krajinou celý den. Cestu prokládali hrami a sněhovými bitvami. V chatě bylo potřeba roztopit kamna, po družinách uvařit večeři, v našem počtu jsme se do chaty taktak vešli.

V neděli vyhodnocujeme hru vlčat a rozdáváme odměny, uklízíme klubovnu před předáním, pak hrajeme hry na neobvyklém dětském hřišti, kde jsou prolejzačky z kusů potrubí, kohoutů a ventilů – replik výrobků vyrobených ve Žďárských strojírnách.

Jdeme na vlak, v Havlíčkově Brodě přistupuje velký oddíl, který přijel lokálkou ze Ždírce nad Doubravou.