Jedenáctý ročník Srazu oddílů následuje netradičně hned další víkend po vodě, jinak nešlo plán výprav postavit. Pořádá ho tentokrát Ginkgo na základně v Šiškovicích u Slatiňan. Téma – Kolonizace Marsu. Stejně jako u Ploučnice neočekáváme ani tento víkend úplně ideální počasí. Ceníme si toho, že v pátek neprší, šlapeme tmou na tábořiště, je to ze Slatiňan nějakých 8 kilometrů, na lesní cestě v závěrečném úseku  dost bláta a louže, občas někdo havaruje. Ostatní oddíly jely o vlak nebo dva dřív, na místo přicházíme poslední. Dostali jsme vymezenou část louky, kde si máme  postavit Tarpy. Je vlhko a zima, zalézáme rádi do spacáků a usínáme. Ráno rozcvička, v devět zahajovací nástup. Kromě nás je tu pořádající Ginkgo, Poštolky, Pomněnky i se svými světluškami, Koníci, Tuláci, Sportíci, Stopa, snad jsem na někoho nezapomněl. Oddílové pokřiky, rozdělení do týmů, začíná dopolední blok. Týmy obcházejí stanoviště a plní úkoly. Chvílemi prší, počasí nás nešetří. Ziskem ze stanovišť budou bonusy na odpolední část hry – vlastní kolonizaci Marsu. Herní systém odpolední části je velmi zajímavý. Z počítače se dataprojektorem (napájení z elektrocentrály) promítá  na plátno mapa Marsu, na níž je vidět,  jak jednotlivé týmy kolonizují různé sektory planety a také co jim tyto sektory vynášejí například těžbou surovin a zda je o vládu v sektoru nepřipravil  jiný tým. Po této fázi následuje závěrečná bitva týmů papírovými míčky  a šviháním šátky, počet životů je určen na základě výsledků kolonizace a jde o posledního přeživšího, jehož tým pak vyhrává a ovládne Mars. Zajímavým zpestřením je velký papoušek ara, který vše sleduje z ramene své majitelky, členky organizačního týmu.

Vaříme po družinách večeři, opět prší. Pro vodu chodíme do přistavené cisterny, základna nemá dostatečně vydatný pramen. Na večerní oheň naštěstí déšť ustal.

Táborák je velmi vydařený, krátké scénky a množství her typu Otec Abrahám. Nejlepší je „čapy banys“ . Oddíly mohutně povzbuzují své reprezentanty, kteří postupně cpou do svých pus  další a další kusy rohlíků, dokud dokážou s plnou pusou vyslovit zřetelně a bez vyprsknutí částí rohlíků formuli „čapy banys“. Blíží se finále, Martin má dobrou šanci na vítězství, šílíme, křičíme, povzbuzujeme. Vyšlo to, Martin vyhrál.

Během sobotní noci začalo pršet už opravdu vydatně a nepřetržitě. Přestalo až okolo desáté ráno, k balení využíváme suchý prostor pod střechou zdejší jídelny a kuchyně. Rychle děláme bodovanou hru. Jdeme na vlak po lesních cestách, na nichž je ještě více bahna než v pátek,  podle toho taky vypadáme. Na nádraží jsme docela brzo, obědváme, zrovna chvilku svítí  sluníčko. Narvaný vlak do Pardubic, přestup, vlak je otočený oproti řazení na internetu  o sto osmdesát stupňů, takže všichni, kteří mají místenky a našli si řazení předem, rozbíhají se na druhý konec vlaku. Impozantní scéna desítek lidí běžících proti sobě po úzkém nástupišti. Pan průvodčí v našem vagonu zvládá vše s přehledem a klidem, o problému ví, upozorňoval na něj dispečera už před dvěma hodinami, ale marně. Na webu už řazení nikdo neotočil.